Kolaborativní roboty: aktuální trend (3. strana)

40 pohony l automatizace l převody člověku zranění a při jakémkoli kontaktu s ním, kdy je potřeba překonat určitý minimální odpor, se okamžitě musí zastavit. Je potřeba ale mít na paměti, že přes všechny bezpečností prvky i spolupracující robot, vedený běžně jako bezpečné zařízení, pokud je osazen např. ostrým nástrojem, podléhá stejným nárokům na zajištění bezpečnosti, jako jeho průmysloví kolegové. Mají své plusy, ale i limity d Ačkoli jsou průmyslové firmy ze všech stran bombardovány příklady, jak úžasné a jednoduché jsou kolaborativní í roboty, tak jednoduché to – snad s výjimkou zcela triviálních operací v nenáročných aplikacích – zase není. Prakticky jediným omezením průmyslových robotů je, že musí být v ochranné kleci či jinak zabezpečené, zatímco koboty mají z tohoto pohledu mnohem více omezení – nosnost, dosah, rychlost apod. A zvláště u nejlevnějších kobotů s jednoduchou, nezřídka plastovou konstrukcí, nelze počítat s tím, že vydrží dlouhodobé nasazení v průmyslovém prostředí. Zde si opravdu nejlépe poradí robustní průmyslové roboty, které jsou pro tyto aplikace přímo konstruované – a mají na to také příslušnou certifikaci a garanci výrobce. Koboty tak mají nejen často zdůrazňované plusy, ale i omezení, která je potřeba si uvědomit. Především jsou z principu pomalejší než jejich průmyslové protějšky, a tudíž nepříliš vhodné tam, kde je požadována vysoká rychlost a efektivita, tzn. jedna z hlavních předností robotů ve výrobě ve srovnání s lidskou obsluhou. Také nosnost kobotů je vzhledem ke konstrukčním parametrům a dosahu lehkého ramene menší, obvykle je omezena na manipulaci s objekty od 3 do 15 kg (jsou i modely s vyšší nosností, ovšem vykoupenou výrazně vyšší cenou). Zatímco u průmyslových robotů není problém, aby rameno operovalo v rozsahu několika metrů, standardní kobot zvládá v závislosti na své zatížitelnosti max. zhruba 2m poloměr. Na použití záleží d Konvenční roboty a koboty nemusí být vzájemnými konkurenty. Každý typ je určen pro odlišnou oblast použití, a jejich nasazení je potřeba primárně zvažovat s ohledem na vhodnost pro danou aplikaci. Konvenční roboty se uplatňují hlavně v plně automatizované velkosériové výroby pro operace vyžadující vysokou rychlost a maximální přesnost, nebo v nebezpečných činnostech a prostředích, jako jsou lakovny, svařovací linky apod. Nicméně i koboty lze uplatnit v sériové výrobě, pokud je v ní vyžadována spolupráce s člověkem. Jsou však vhodnější spíše pro malosériové provozy, kdy může docházet k častým změnám charakteru výroby a výrobního programu, a také pro provozy, které nelze kompletně automatizovat, nebo pro robotické operace prováděné souběžně s manuálními pracemi. Výrobci kobotů poukazují, že jde o poměrně všestranně využitelná zařízení, která nevyžadují bezpečnostní omezení limitující průmyslové roboty, a jsou přímo určená ke sdílení pracovního prostoru s lidmi, což usnadňuje automatizační projekty. Ovšem koboty pokrývají jen určitou část automatizačního spektra, a právě tato marketingově vyzdvihovaná výhoda – spolupráce s lidmi – může být někdy naopak jejich Achillovou patou. Přizpůsobení rychlosti lidskému tempu je omezující faktor v době, kdy v jejich blízkosti žádný člověk není, a tudíž ani není nutné zohledňovat jeho pracovní tempo, zatímco průmyslový robot uzpůsobený pro spolupráci s lidmi jednoduše přepne do rychlejšího režimu, což znamená vyšší produktivitu. Přitom do kooperativního módu se může vrátit, až to bude potřeba. Možnost přepnutí do dalšího (v tomto případě rychlejšího) režimu je sice nabízena i u některých kobotů (s využitím bezpečnostního senzoru, který detekuje přítomnost člověka), ovšem obvykle se tím zvyšuje jejich cena. Koboty Fanuc např. umožňují pracoval trojnásobnou rychlostí svého kooperativního módu, pokud nejsou nablízku lidé. Ale i nejsilnější kobot – Fanuc s 35kg nosností (běžné koboty zvládnou obvykle zatížení do 15 kg) pořád nedosahuje standardní rychlost, jakou nabízejí průmyslové roboty. Je proto nutno zvážit, zda opravdu zvolit kobota, který má obecně nižší takt i dosah. Jinými slovy: Pořizovat kobota do nekolaborativní aplikace jen proto, že jde o trend propagovaný vlnou Průmyslu 4.0 nemá smysl, a pro uživatele to znamená s největší pravděpodobností pořízení dražšího systému, místo parametrově stejného či výkonnějšího řešení, které lze pořídit levněji. Ve své podstatě jsou pomalejší a dražší než srovnatelné konvenční roboty. A jednodušší průmyslové roboty, které lze upravit pro spolupráci s člověkem pomocí různých doplňkových systémů, mohou vyjít v určitých případech levněji, zvláště když je potřeba operovat s objekty vyšší hmotnosti, což by vyžadovalo nejsilnější (a tudíž nejdražší) koboty. p www.fanuc.cz Instalace měřidel tepla s dálkovými odečty zatím není povinná Evropská směrnice o energetické účinnosti má pro koncové uživatele změnit řadu aspektům spojených s rozúčtováním. Podle původních plánů měly všechny měřiče tepla a chladu, vodoměry na teplou vodu a indikátory na radiátorech, které by byly instalovány od dnešního dne, mít funkci dálkového odečtu. Směrnice ale nebyla dosud transponována do české legislativy. Podle odborníků k tomuto dojde až v příštím roce. Kromě této modernizace by měla směrnice upravit i četnost poskytnutí informací o spotřebě. Vyúčtování se aktuálně provádí jednou ročně, od 25. října 2020 by se u dálkově odečitatelných měřidel poskytovaly navíc i informace o spotřebě T+T T e c h n i k a a t r h 9 – 1 0 / 2 0 2 0 lidem dvakrát ročně. V případě vyžádání nebo poskytování v elektronické formě pak čtvrtletně. Další změna by pak měla nastat po 1. lednu 2022, od té doby budou mít koneční uživatelé k dispozici informace o spotřebě každý měsíc. To přinese právě nutnost zavedení dálkových způsobu odečtu. Přijetí směrnice do českého právního řádu mělo začít už v červnu letošního roku. Dosud se tak ale nestalo, ačkoliv směrnice pracuje u některých pravidel s datem neděle 25. října. „K implementaci zatím nedošlo. Transpozice směrnice do české legislativy měla být provedena do 25. října 2020. Nyní je ale jasné, že tento termín nebyl dodržen. Jako pravděpodobný termín implementace se uvádí pololetí roku 2021,” řekl Petr Holyszewski, vedoucí technického oddělení ze společnosti ENBRA, která se zabývá problematikou rozúčtování a dálkových odečtů. Dokud však nevstoupí v platnost novela zákona 406/2000 Sb., pak neplatí v ČR žádná povinnost instalovat dálkově odečitatelné měřiče tepla a chladu, vodoměry na teplou vodu a indikátory na radiátorech. Stejně tak vyúčtování bude zatím zpracováváno v ročním intervalu. p