40

pohony l automatizace l převody

člověku zranění a při jakémkoli kontaktu

s ním, kdy je potřeba překonat určitý minimální odpor, se okamžitě musí zastavit.

Je potřeba ale mít na paměti, že přes

všechny bezpečností prvky i spolupracující robot, vedený běžně jako bezpečné zařízení, pokud je osazen např. ostrým nástrojem, podléhá stejným nárokům na

zajištění bezpečnosti, jako jeho průmysloví kolegové.

Mají své plusy, ale i limity

d

Ačkoli jsou průmyslové firmy ze všech

stran bombardovány příklady, jak úžasné

a jednoduché jsou kolaborativní í roboty,

tak jednoduché to – snad s výjimkou zcela triviálních operací v nenáročných aplikacích – zase není. Prakticky jediným omezením průmyslových robotů je, že musí

být v ochranné kleci či jinak zabezpečené,

zatímco koboty mají z tohoto pohledu

mnohem více omezení – nosnost, dosah,

rychlost apod.

A zvláště u nejlevnějších kobotů s jednoduchou, nezřídka plastovou konstrukcí,

nelze počítat s tím, že vydrží dlouhodobé

nasazení v průmyslovém prostředí. Zde si

opravdu nejlépe poradí robustní průmyslové roboty, které jsou pro tyto aplikace

přímo konstruované – a mají na to také

příslušnou certifikaci a garanci výrobce.

Koboty tak mají nejen často zdůrazňované plusy, ale i omezení, která je potřeba

si uvědomit. Především jsou z principu pomalejší než jejich průmyslové protějšky,

a tudíž nepříliš vhodné tam, kde je požadována vysoká rychlost a efektivita, tzn.

jedna z hlavních předností robotů ve výrobě ve srovnání s lidskou obsluhou. Také

nosnost kobotů je vzhledem ke konstrukčním parametrům a dosahu lehkého

ramene menší, obvykle je omezena na

manipulaci s objekty od 3 do 15 kg (jsou

i modely s vyšší nosností, ovšem vykoupenou výrazně vyšší cenou). Zatímco u průmyslových robotů není problém, aby rameno operovalo v rozsahu několika

metrů, standardní kobot zvládá v závislosti na své zatížitelnosti max. zhruba 2m poloměr.

Na použití záleží

d

Konvenční roboty a koboty nemusí být

vzájemnými konkurenty. Každý typ je určen pro odlišnou oblast použití, a jejich

nasazení je potřeba primárně zvažovat

s ohledem na vhodnost pro danou aplikaci.

Konvenční roboty se uplatňují hlavně

v plně automatizované velkosériové výroby pro operace vyžadující vysokou rychlost a maximální přesnost, nebo v nebezpečných činnostech a prostředích, jako

jsou lakovny, svařovací linky apod. Nicméně i koboty lze uplatnit v sériové výrobě, pokud je v ní vyžadována spolupráce

s člověkem. Jsou však vhodnější spíše pro

malosériové provozy, kdy může docházet

k častým změnám charakteru výroby a výrobního programu, a také pro provozy,

které nelze kompletně automatizovat, nebo pro robotické operace prováděné souběžně s manuálními pracemi.

Výrobci kobotů poukazují, že jde o poměrně všestranně využitelná zařízení, která nevyžadují bezpečnostní omezení limitující průmyslové roboty, a jsou přímo

určená ke sdílení pracovního prostoru

s lidmi, což usnadňuje automatizační projekty. Ovšem koboty pokrývají jen určitou část automatizačního spektra, a právě

tato marketingově vyzdvihovaná výhoda

– spolupráce s lidmi – může být někdy naopak jejich Achillovou patou. Přizpůsobení rychlosti lidskému tempu je omezující

faktor v době, kdy v jejich blízkosti žádný

člověk není, a tudíž ani není nutné zohledňovat jeho pracovní tempo, zatímco

průmyslový robot uzpůsobený pro spolupráci s lidmi jednoduše přepne do rychlejšího režimu, což znamená vyšší produktivitu. Přitom do kooperativního módu se

může vrátit, až to bude potřeba. Možnost

přepnutí do dalšího (v tomto případě

rychlejšího) režimu je sice nabízena i u některých kobotů (s využitím bezpečnostního senzoru, který detekuje přítomnost

člověka), ovšem obvykle se tím zvyšuje jejich cena.

Koboty Fanuc např. umožňují pracoval

trojnásobnou rychlostí svého kooperativního módu, pokud nejsou nablízku lidé.

Ale i nejsilnější kobot – Fanuc s 35kg nosností (běžné koboty zvládnou obvykle zatížení do 15 kg) pořád nedosahuje standardní rychlost, jakou nabízejí průmyslové

roboty. Je proto nutno zvážit, zda opravdu zvolit kobota, který má obecně nižší

takt i dosah.

Jinými slovy: Pořizovat kobota do nekolaborativní aplikace jen proto, že jde o trend

propagovaný vlnou Průmyslu 4.0 nemá

smysl, a pro uživatele to znamená s největší pravděpodobností pořízení dražšího systému, místo parametrově stejného

či výkonnějšího řešení, které lze pořídit

levněji. Ve své podstatě jsou pomalejší

a dražší než srovnatelné konvenční roboty. A jednodušší průmyslové roboty, které

lze upravit pro spolupráci s člověkem pomocí různých doplňkových systémů, mohou vyjít v určitých případech levněji,

zvláště když je potřeba operovat s objekty vyšší hmotnosti, což by vyžadovalo nejsilnější (a tudíž nejdražší) koboty.

p

www.fanuc.cz

Instalace měřidel tepla s dálkovými odečty zatím

není povinná

Evropská směrnice o energetické účinnosti má pro koncové uživatele změnit

řadu aspektům spojených s rozúčtováním. Podle původních plánů měly všechny měřiče tepla a chladu, vodoměry na

teplou vodu a indikátory na radiátorech,

které by byly instalovány od dnešního

dne, mít funkci dálkového odečtu. Směrnice ale nebyla dosud transponována do

české legislativy. Podle odborníků k tomuto dojde až v příštím roce.

Kromě této modernizace by měla směrnice upravit i četnost poskytnutí informací o spotřebě. Vyúčtování se aktuálně

provádí jednou ročně, od 25. října 2020

by se u dálkově odečitatelných měřidel

poskytovaly navíc i informace o spotřebě

T+T T e c h n i k a a t r h 9 – 1 0 / 2 0 2 0

lidem dvakrát ročně. V případě vyžádání

nebo poskytování v elektronické formě

pak čtvrtletně. Další změna by pak měla

nastat po 1. lednu 2022, od té doby budou mít koneční uživatelé k dispozici informace o spotřebě každý měsíc. To přinese právě nutnost zavedení dálkových

způsobu odečtu.

Přijetí směrnice do českého právního řádu mělo začít už v červnu letošního roku.

Dosud se tak ale nestalo, ačkoliv směrnice pracuje u některých pravidel s datem

neděle 25. října. „K implementaci zatím

nedošlo. Transpozice směrnice do české

legislativy měla být provedena do 25. října 2020. Nyní je ale jasné, že tento termín nebyl dodržen. Jako pravděpodobný

termín implementace se uvádí pololetí roku 2021,” řekl Petr Holyszewski, vedoucí

technického oddělení ze společnosti

ENBRA, která se zabývá problematikou

rozúčtování a dálkových odečtů.

Dokud však nevstoupí v platnost novela

zákona 406/2000 Sb., pak neplatí v ČR

žádná povinnost instalovat dálkově odečitatelné měřiče tepla a chladu, vodoměry na teplou vodu a indikátory na radiátorech. Stejně tak vyúčtování bude zatím

zpracováváno v ročním intervalu.

p