4

výroèí

Michael Faraday (22. září 1791–25. srpna 1867)

Významný anglický chemik a fyzik. V roce 1831 objevil elektromagnetickou indukci, magnetické a elektrické siločáry.

Jeho objev byl významný v tom, že doposud se elektrická energie vyráběla pouze chemickou metodou z baterií.

Dal tak teoretický základ pro všechny elektromotory a dynama. Další jeho objevy souvisí s chemií – obohatil odborné názvosloví o důležité pojmy, jako jsou anoda, katoda, elektroda a iont. V roce 1812 začal navštěvovat veřejné přednášky známého chemika sira Humphry Davyho, brzy se stal jeho žákem a v roce 1815 ho Davy zaměstnal jako asistenta v chemické laboratoři londýnského Královského institutu. Při experimentech v laboratořích

objevil nové chemické sloučeniny, zabýval se zkapalňováním plynů a brzy si získal pověst zručného chemika. Jeho popularitě určitě pomohlo, že neměl žádné matematické vzdělání a ve svých přednáškách i odborných pracích

nikdy nepoužil jediný vzorec. Zato z něj ale neustálá potřeba nových nápadů udělala jednoho z nejlepších experimentátorů všech dob a své posluchače okouzloval schopností vyložit i ten nejsložitější problém dokonale názorným

způsobem. V roce 1824 byl zvolen členem britské Akademie věd a o rok později jmenován ředitelem jejich laboratoří. Během svých pokusů v roce 1821 zjistil, že elektrický proud procházející vodičem může vyvolat magnetickou sílu. Celých deset let strávil snahou dokázat, že existuje i opačná možnost – aby působení magnetu vyvolalo elektrický

proud. V roce 1831 se konečně objevil úspěch. Faraday objevil elektromagnetickou indukci a dokázal, že elektřina

a magnetismus jsou pouze dva různé projevy jediného jevu – elektromagnetismu. To byl klíčový objev, který měl už

brzy přinést dalekosáhlé důsledky.

Hans Albrecht Bethe (2. července 1906–6. března 2005)

Jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních procesů ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní. Když se ve 30. letech

dostali v Německu k moci nacisté, byl donucen kvůli svému židovskému původu opustit místo přednášejícího na

univerzitě v Tübingen. V roce 1933 proto emigroval do Anglie a posléze se usadil ve Spojených státech, kde

v roce 1935 nastoupil jako profesor fyziky na Cornellovu univerzitu, na které zůstal s několika málo přestávkami

až do své smrti. Za 2. světové války pracoval nejprve na MIT v projektu mikrovlnného radaru, poté v laboratořích

Los Alamos, kde se účastnil Projektu Manhattan na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s Edwardem Tellerem na projektu vodíkové bomby, v letech 1956–64 byl členem týmu vědeckých poradců

amerického prezidenta, v roce 1958 vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení. Pomáhal

s vyjednáním dohody se Sovětským svazem o částečném zákazu jaderných testů z roku 1963 a fungoval i jako neformální vědecký poradce prezidentům Eisenhowerovi, Kennedymu a Johnsonovi. Hlavní část jeho práce se zabývá teorií atomových jader, v průběhu let 1935-38 studoval jaderné reakce a účinné průřezy reakcí, zdokonalil Bohrův model atomu. Jeho práce ho přivedla k objevu mechanismů reakcí, které hvězdám dodávají energii. Zvláště tyto výsledky

mu roku 1967 přinesly Nobelovu cenu za fyziku. V roce 2004 podepsal s dalšími 47 laureáty Nobelových cen dopis

podporující prezidentského kandidáta Johna Kerryho. Je po něm pojmenována planetka (30828) Bethe.

Emil Kolben (1. listopadu 1862–3. července 1943)

Jeden z nejvýznačnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, zakladatel továrny Kolben a spol. a generální ředitel

a hlavní akcionář Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD). Po studiích na gymnáziu a německé technické univerzitě

obdržel roku 1887 dvouleté Gerstnerovo stipendium které mu umožnilo cestovat - nejdříve po Evropě, kde se seznamoval s průmyslovými podniky, později v USA, kde získal zaměstnání ve firmě Edison Machine Company,

předchůdce dnešního General Electric. S Edisonem osobně spolupracoval a stal se šéfinženýrem ve vývojových

laboratořích firmy ve městě Orange v New Jersey. Po návratu do Evropy pracoval nejdříve jako hlavní inženýr

švýcarské firmy Oerlikon, která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. Po návratu do Prahy roku 1896 založil malou firmu Kolben a spol. Kolbenova strategie využívající střídavé napětí byla v protikladu ke Křižíkovu zaměření na stejnosměrný proud; v souboji těchto přístupů nakonec zvítězil Kolbenem prosazovaný třífázový.

Roku 1911 Kolbena v Praze navštívil jeho dřívější spolupracovník T. A. Edison. 1921 došlo ke spojení firmy s Českomoravskou strojírnou a společnost se přejmenovala na Českomoravská-Kolben; přičleněním továrny Brettfeld-Daněk

pak roku 1927 vznikla Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musel Kolben

pro svůj židovský původ nejprve odejít z Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD) a později s celou rodinou povolán do

transportu. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena a byl deportován do koncentračního tábora Terezín, kde zemřel.

Kálmán Kandó (10. července 1869–13. ledna 1931)

Maďarský inženýr a vynálezce.V letech 1888-92 studoval strojnictví na Technické a hospodářské univerzitě v Budapešti. Po skončení vojenské služby nastoupil u společnosti Compagnie de Fives Lille v Paříži, kde se věnoval tehdy

novému oboru - vícefázovým indukčním pohonům. V roce 1894 se stal vedoucím konstrukčního oddělení, kde

se zabýval především elektrizací drah třífázovým proudem. K tomuto účelu nechal postavit ve firmě asi 800 m

dlouhou zkušební trať. Prvním výsledkem jeho činnosti byla stavba třífázové tramvajové dráhy v Évian-les-Bains, která sloužila k dopravě hotelových hostů. Po studijní cestě do Spojených států v roce 1897 se elektrizace železnic stala jeho hlavní činností. Když ve stejném roce italská železniční společnost S.F. Meridionali projevila úmysl elektrifikovat trať podél Komského jezera, vyvinul Kandó zcela nový třífázový systém. Tento systém

se postupně rozšířil po celé severní Itálii. Ačkoliv se ve 30. letech objevil nový systém elektrifikace pracující se stejnosměrným napětím 3 kV, třífázová elektrifikace se udržela v provozu až do roku 1976. Roku 1907 v Vado Ligure

zkonstruoval nákladní lokomotivu řady E550 pro Giovi-Linie. Do roku 1930 bylo vyrobeno celkem 369 strojů této

řady a odvozených typů.

T+T T e c h n i k a a t r h 8/ 2 0 2 2