10

služby l podpora výroby l automotive

Další nezbytnou součástí je také otevření trhu práce cizincům s potřebnými kvalifikacemi. Už dnes musíme zkrátka počítat

s tím, že požadavky na kompetence zaměstnanců se budou v průběhu jejich profesního života měnit. Také již zmiňovaná

studie BCG říká, že bez aktivního přístupu

vlády a samotného průmyslu transformací

úspěšně neprojdeme.

p Vraťme se ještě k čisté

mobilitě. Evropský parlament

a Rada EU se prakticky dohodly

na konci spalovacích motorů od

roku 2035. Jak hodnotíte závěry

vyjednávání a jak se regulace

propisuje do autoprůmyslu?

Předně je třeba zdůraznit, že dekarbonizace ekonomiky není jen evropskou aktivitou, ale stejným směrem jdou i USA nebo

Čína. Průmyslové firmy nežijí ve vzduchoprázdnu a jejich akcionáři či banky na ně

kladou zvýšené nároky co do ochrany klimatu již dnes. Autoprůmysl si je plně vědom potřeby snižovat emisí a zmiňovaná

regulace je jedním z nástrojů, jak tohoto

cíle v rámci EU dosáhnout. Ačkoliv na finální podobu legislativy si ještě budeme

muset počkat, už nyní je téměř jisté, že k

roku 2035 bude zakázán prodej vozidel,

která by spalovala klasická paliva. Jako poT+T T e c h n i k a a t r h 8 / 2 0 2 2

zitivní vnímáme, že nakonec nepřevážily

hlasy států volajících po výrazně přísnějších cílech. Naopak se během jednání podařilo do pozice Rady vložit některé pozitivní prvky, jako např. možnost využít

potenciál syntetických paliv a defacto tak

umožnit prodej vozidel se spalovacím

motorem i po roce 2035. Pozitivní také

je, že návrh nově obsahuje i jistou míru

flexibility revidovat v roce 2026 stanovené

cíle v návaznosti na reálný rozvoj elektromobility, potažmo dostupnost baterií či

surovin. Pozice Rady EU tak alespoň částečně reflektuje požadavky automobilového průmyslu, který dlouhodobě volá po

technické i časové proveditelnosti s ohledem na reálný stav ekonomiky a politiky, a

současně podporuje technologicky neutrální přístup k zelené transformaci.

p Není podle Vás rok 2035

příliš brzký? Některé členské

státy by toto datum posunuly

na později, jiné zase už třeba na

rok 2030. Je to reálné stihnout?

Předně je třeba říct, že regulace neříká, že

by v roce 2035 nesměly po silnicích jezdit

auta na naftu nebo benzín. Říká pouze tolik, že po tomto datu byste v EU neměl registrovat nový vůz využívající výlučně fosilní paliva. Myšlenkou je naplnit celkové cíle

dekarbonizace k roku 2050. To při stáří

vozového parku v EU zhruba 12–15 let

odpovídá doběhu většiny „starších” vozidel se spalovacími motory zakoupených

právě před rokem 2035. Jakkoli se nám

v tuto chvíli rok 2035 zdá jako velmi blízký, když se podíváme o stejný čas zpět,

v roce 2009 si asi málo kdo z nás uměl

představit, jak daleko se posune například

elektromobilita. Elektromobil byl tehdy kuriozitou, neexistovala síť veřejných dobíjecích stanic… Také když se podíváme na

strategie jednotlivých automobilek, některé z nich předbíhají s kompletní elektrifikací i evropskou regulaci. Pro zvládnutí

nastaveného cíle každopádně potřebujeme splnění několik základních podmínek.

Klíčový bude urychlený rozvoj infrastruktury. Například zkušenosti s cestováním

elektromobilem po Evropě ukazují, že to

jde, ale z pohledu zákaznického komfortu

to není stále optimální. Druhou věcí je stabilní a předvídatelná regulace. Například

teď, kdy jsme sotva schválili cíle snížení

emisí CO2, které mají firmy naplnit v relativně krátkém čase, začít diskutovat novou normu emisí Euro7, která ve své přísné podobě může znamenat konec

prodeje dostupných vozidel se spalovacím motorem již v řádu jednotek let, bych

považoval za velmi nešťastné.