Dodavatelé automotive v Česku: od jednoduché po high-tech výrobu (3. strana)

10 služby l podpora výroby l automotive Další nezbytnou součástí je také otevření trhu práce cizincům s potřebnými kvalifikacemi. Už dnes musíme zkrátka počítat s tím, že požadavky na kompetence zaměstnanců se budou v průběhu jejich profesního života měnit. Také již zmiňovaná studie BCG říká, že bez aktivního přístupu vlády a samotného průmyslu transformací úspěšně neprojdeme. p Vraťme se ještě k čisté mobilitě. Evropský parlament a Rada EU se prakticky dohodly na konci spalovacích motorů od roku 2035. Jak hodnotíte závěry vyjednávání a jak se regulace propisuje do autoprůmyslu? Předně je třeba zdůraznit, že dekarbonizace ekonomiky není jen evropskou aktivitou, ale stejným směrem jdou i USA nebo Čína. Průmyslové firmy nežijí ve vzduchoprázdnu a jejich akcionáři či banky na ně kladou zvýšené nároky co do ochrany klimatu již dnes. Autoprůmysl si je plně vědom potřeby snižovat emisí a zmiňovaná regulace je jedním z nástrojů, jak tohoto cíle v rámci EU dosáhnout. Ačkoliv na finální podobu legislativy si ještě budeme muset počkat, už nyní je téměř jisté, že k roku 2035 bude zakázán prodej vozidel, která by spalovala klasická paliva. Jako poT+T T e c h n i k a a t r h 8 / 2 0 2 2 zitivní vnímáme, že nakonec nepřevážily hlasy států volajících po výrazně přísnějších cílech. Naopak se během jednání podařilo do pozice Rady vložit některé pozitivní prvky, jako např. možnost využít potenciál syntetických paliv a defacto tak umožnit prodej vozidel se spalovacím motorem i po roce 2035. Pozitivní také je, že návrh nově obsahuje i jistou míru flexibility revidovat v roce 2026 stanovené cíle v návaznosti na reálný rozvoj elektromobility, potažmo dostupnost baterií či surovin. Pozice Rady EU tak alespoň částečně reflektuje požadavky automobilového průmyslu, který dlouhodobě volá po technické i časové proveditelnosti s ohledem na reálný stav ekonomiky a politiky, a současně podporuje technologicky neutrální přístup k zelené transformaci. p Není podle Vás rok 2035 příliš brzký? Některé členské státy by toto datum posunuly na později, jiné zase už třeba na rok 2030. Je to reálné stihnout? Předně je třeba říct, že regulace neříká, že by v roce 2035 nesměly po silnicích jezdit auta na naftu nebo benzín. Říká pouze tolik, že po tomto datu byste v EU neměl registrovat nový vůz využívající výlučně fosilní paliva. Myšlenkou je naplnit celkové cíle dekarbonizace k roku 2050. To při stáří vozového parku v EU zhruba 12–15 let odpovídá doběhu většiny „starších” vozidel se spalovacími motory zakoupených právě před rokem 2035. Jakkoli se nám v tuto chvíli rok 2035 zdá jako velmi blízký, když se podíváme o stejný čas zpět, v roce 2009 si asi málo kdo z nás uměl představit, jak daleko se posune například elektromobilita. Elektromobil byl tehdy kuriozitou, neexistovala síť veřejných dobíjecích stanic… Také když se podíváme na strategie jednotlivých automobilek, některé z nich předbíhají s kompletní elektrifikací i evropskou regulaci. Pro zvládnutí nastaveného cíle každopádně potřebujeme splnění několik základních podmínek. Klíčový bude urychlený rozvoj infrastruktury. Například zkušenosti s cestováním elektromobilem po Evropě ukazují, že to jde, ale z pohledu zákaznického komfortu to není stále optimální. Druhou věcí je stabilní a předvídatelná regulace. Například teď, kdy jsme sotva schválili cíle snížení emisí CO2, které mají firmy naplnit v relativně krátkém čase, začít diskutovat novou normu emisí Euro7, která ve své přísné podobě může znamenat konec prodeje dostupných vozidel se spalovacím motorem již v řádu jednotek let, bych považoval za velmi nešťastné.