4

výroèí

Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (12. srpna 1887–4. ledna 1961)

Rakouský teoretický fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, který se proslavil především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic (Schrödingerova rovnice). Za tuto základní práci obdržel v roce

1933 společně s Paulem Diracem Nobelovu cenu. Je také autorem proslulého myšlenkového experimentu

Schrödingerova kočka, který asi nejlépe vystihuje Schrödingerův (a také mnoha dalších) skeptický postoj k obecně přijímané pravděpodobnostní interpretaci kvantové mechaniky. V roce 1926 Schrödinger publikoval svoji revoluční práci o vlnové mechanice a obecné teorii relativity. Díky tomuto úspěchu se stal hlavním kandidátem na

Planckovo místo na Univerzitě v Berlíně, kam se v říjnu 1927 odstěhoval. Stal se zde Einsteinovým spolupracovníkem. Schrödinger přispěl významnou měrou nejen ke kvantové fyzice. V souvislosti s perzekucí Židů se Schrödinger rozhodl, že nebude žít v zemi s takovouto politikou. Roku 1933 získal místo v Magdalen College. Krátce po

svém příjezdu do Oxfordu se dověděl, že jeho práce ve vlnové mechanice byla oceněna Nobelovou cenou za fyziku.

V letech 1936 až 1938 pobýval v Rakousku na Univerzitě v Grazu. V souvislosti s jeho postojem vůči připojení Rakouska k Třetí říši byl pro svou „politickou nespolehlivost” odvolán. Byl nucen narychlo odjet do Říma. Dále se pak stěhoval do Oxfordu a Gentu, roku 1939 se nakonec na delší dobu usadil v Dublinu. Studoval zde teorii elektromagnetického pole a teorii relativity. Začal se také zabývat sjednocenou teorií pole, která se ale setkala s kritikou Alberta

Einsteina. Kromě fyziky studoval také řeckou vědu a filozofii. Zabýval se též historií a filozofií fyziky a vědy obecně

a jeho kniha What is Life? z roku 1944, přestože byla určena široké veřejnosti, ovlivnila celou řadu vědců, kteří stáli

u zrodu molekulární biologie a mezi kterými nechyběli objevitelé molekuly DNA Francis Crick či James D. Watson.

V Dublinu pracoval až do roku 1956, kdy se vrátil do Vídně.

Heinrich Rudolf Hertz (22. února 1857–1. ledna 1894)

Německý fyzik, experimentálně ověřil Maxwellovy a Faradayovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických

vln a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení. Je po něm pojmenována jednotka SI pro frekvenci – Hz.

Studoval v Mnichově a Berlíně. V Berlíně byl žákem profesorů Kirchhoffa a Helmholtze. V roce 1880 získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v Kielu a v roce 1885 jako

řádný profesor v Karlsruhe. V roce 1889 se stal v Bonnu nástupcem slavného R.Clausia. Tam také působil po zbytek svého života. Jeho nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření bezdrátových vln z roku 1887. Přestože

jejich šíření předpověděl Maxwell už v roce 1872, nebylo do té doby experimentálně prokázáno. Hertz dále dokázal i možnost nové vlny odrážet a lámat a tím prokázal, že mají stejný charakter, jako světlo. Dalšími pokusy objevil fotoelektrický jev a katodové paprsky. Sám své objevy považoval za akademickou záležitost, ale jeho pokračovatelé je postupně dovedli až do podoby dnešních sdělovacích prostředků. Kromě elektřiny se zabýval i pružností,

pevností a fluorescencí látek. Ve třicátých letech 20. století byly jeho spisy v Německu veřejně páleny kvůli jeho židovskému otci.

Jiří Tlustý (5. ledna 1921–20. října 2002)

Český inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu, který působil v USA. Jiří Tlustý emigroval v roce 1971 do Kanady a v roce 1980 do USA. Přispěl značně k přesnosti, rychlosti a výkonnosti obráběcích strojů a tím všech výrobních

odvětví, neboť na výrobě dalších výrobních strojů se podílejí i obráběcí stroje. Jeho první zásadní prací byla revoluční „Teorie samobuzených kmitů u obráběcího stroje”, kterou vypracoval ve svých 30–33 letech. To, že od té

doby neztratil vedoucí úlohu v tomto oboru, se projevilo hmatatelně např. v tom, že v roce 1995 vyvinul nejpřesnější obráběcí stroj na světě obrábějící s přesností 1 milióntiny cm (čili 1 stotisíciny mm). Ve svých 80 letech v roce 2001 pracoval ještě na „5 úvazků”: jako univerzitní profesor na University of Florida, ředitel Centra pro výzkum

obráběcích strojů, prezident své firmy MLI, spisovatel a předseda konference NAMRC. Je držitelem řady ocenění jak

z Čech, tak i z USA.

Johann Bernoulli (27.července 1667–1.ledna 1748)

Švýcarský matematik, fyzik a lékař. Byl bratrem Jacoba Bernoulliho a otcem Daniela Bernoulliho. Zejména v oblasti

matematiky dosáhl mimořádných úspěchů, byl jedním z nejvýznamnějších evropských vědců své doby a historie

vůbec. Rovněž byl učitelem dalšího slavného matematika Leonharda Eulera. Po absolvování gymnázia se měl původně na přání otce stát obchodníkem, pro takové povolání ale syn neprojevoval velké nadšení. V roce 1683 mu

tedy bylo dovoleno zapsat se na studia medicíny na univerzitě v Basileji, kde působil i jeho starší bratr Jacob, tehdy už jako profesor matematiky. Na univerzitě Johann Bernoulli absolvoval kurzy medicíny, tedy oboru, který byl

oficiálně hlavním předmětem jeho studia, zároveň se ale čím dál více věnoval studiu matematiky spolu se svým

bratrem. Jako jeden z prvních si brzy osvojil tehdy žhavou matematickou novinku – Leibnizův kalkulus. Roku

1690 odešel do Ženevy, kde určitou dobu přednášel diferenciální počet. V roce 1694 získal doktorát na základě

své disertační práce týkající se matematického popisu činnosti svalů. Rovněž už udržoval korespondenci se samotným G.W.Leibnizem. V roce 1695 už mělo jméno Johanna Bernoulliho věhlas a byla mu nabídnuta profesorská křesla v Halle a v holandském Groningenu. Bernoulli přijal místo profesora matematiky v Groningenu a v říjnu 1695 se sem s manželkou a nedávno narozeným synem (Nicolaus II. Bernoulli) přestěhoval. O rok později

formuloval problém brachystochrony a vyzval ostatní matematiky, aby jej vyřešili v co nejkratší době. Řešení

nalezli Johann Bernoulli sám, Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz, l'Hospital a Jacob Bernoulli. Johannovo řešení původně nebylo správné, a tak se pokusil přivlastnit řešení svého bratra (tím víc se opět zhoršily jejich vztahy), nakonec nalezl správné řešení i sám. Johann Bernoulli byl přezdíván „Archimédes své doby”, toto je i vytesáno na jeho náhrobním kameni.

T+T T e c h n i k a a t r h 1-2/ 2 0 2 2