50
pohony l automatizace l převody
Rozmach robotizace brzdí
česká záliba v improvizaci
...uvedl Josef Sláma
Pokud něco kromě peněz brzdí rozvoj průmyslové automatizace, pak je to česká záliba
v improvizaci a operativním zavádění „kreativních” nesystémových řešení.
p Jak jsou na tom tuzemské
podniky v robotizaci ve srovnání
se zahraničím?
Vedou si dobře, ale mohly by být lepší. České firmy samozřejmě nemohou investovat
tak rozsáhle jako velké nadnárodní společnosti, které dávají obrovské prostředky do
rozsáhlé technologické výměny, ale v tom
nevidím ten zásadní problém. Za největší
překážku považuji chápání robotizace jako
jakéhosi izolovaného úkonu ve stylu: chybí
nám lidi, tak tam dáme robota a ten toho vyrobí víc a levněji.
Josef Sláma, ředitel české pobočky společnosti
Renishaw, která patří mezi světové lídry v oblasti
vývoje měřicích systémů pro strojírenství a lékařství.
Podle Josefa Slámy, šéfa české pobočky
společnost Renishaw, je improvizace ve výrobním procesu něco jako chyba v matrixu:
nelogický odklon od programu, který vyřeší
okamžitý problém, ale dlouhodobě nevede
k dobrým výsledkům. Přesto je na tom český průmysl ve srovnání se zahraniční konkurencí dobře. Firmám se daří pomocí automatizace nahrazovat chybějící pracovní sílu,
ale mnohdy dělají zbytečné chyby.
p No a není to v principu tak?
Více a levněji nemusí znamenat konkurenceschopně. Robotizaci je třeba vnímat jako
souvislý tok propojené výroby a nikoli izolovaně řešit výrobní problémy. Pokud se nasadí robot na úzké místo, třeba nahradí dělníka a něco automaticky frézuje, posune se
úzké místo jinam. Zatímco se management
raduje z nového robota a jeho vysoké produktivity, na jiném místě podniku se začínají
hromadit přebytečné výrobky, které nestíhá
zpracovat jiné pracoviště. A kdyby třeba začal frézovat zmetky, tak to zjistí výstupní
kontrola až o hodinu později. Za tu hodinu
projde výrobek dalšími stanovišti a naprosto
zbytečně. Vznikají tak obrovské materiální
škody, o promarněném času nemluvě.
p Takže je třeba roboty nasadit
úplně všude?
To rozhodně ne, ale nesmějí být využívány
samostatně. Musí být součástí celého procesu. Je třeba výrobu propojit s informačními
systémy, které vyhodnocují a sdílejí data
v reálném čase. Například CNC obráběcí
stroj na základě naměřených údajů automaticky modifikuje parametry řezných nástrojů.
Změřením hotového dílu zjistí velikost opotřebení nástrojů. Stroj tak vždy přesně ví,
v jakém stavu jsou nástroje, kterými obrábí.
Výsledkem je zlepšená přesnost obrábění
dílů, kratší doba nastavení a seřízení procesu
a integrace s ostatními systémy, například
roboty.
p A s jakými roboty konkrétně?
Mohou například nahradit pracovníky výstupních kontrol. Robotické kontrolní
systémy umožňují vysokorychlostní skenování a bodové měření geometrických prvků
při zachování vysoké opakovatelnosti měření. Dokážou rychle měřit rozměry, polohu
a tvar.
p Pak by ale stačila
jen ta automatizovaná
výstupní kontrola...
To je právě ta častá chyba. Pokud se odchytí zmetky až na výstupu, vznikají obrovské
materiální škody a časové ztráty. Přitom by
stačilo během frézování vyměnit opotřebovaný vrták anebo přizpůsobit měření teplotě
okolí.
p Teplotě v okolí stroje?
Výkyvy teplot přece nejsou
tak velké.
V moderní výrobě se měří na mikrometry, či
dokonce nanometry. Přesnost měření proto
ovlivňuje i změna teploty během dne. Časně
ráno je teplota v chladné dílně jiná než v poledne, kdy je ovlivněna slunečními paprsky
procházejícími okny, ale také zahříváním
strojů. Robotické systémy se s teplotními
T+T T e c h n i k a a t r h 1 2 / 2 0 2 1