výroèí

4

Hans Albrecht Bethe (2. července 1906–6. března 2005) Jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních procesů ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní. Narodil se v německém Štrasburku, doktorát získal v roce 1928 na univerzitě v Mnichově. Když se ve 30. letech dostali v Německu k moci nacisté, byl donucen kvůli svému židovskému původu opustit místo přednášejícího na univerzitě v Tübingen. V roce 1933 proto emigroval do Anglie a posléze se usadil ve Spojených státech, kde v roce 1935 nastoupil jako profesor fyziky na Cornellovu univerzitu, na které zůstal s několika málo přestávkami až do své smrti. Za 2. světové války pracoval nejprve na MIT v projektu mikrovlnného radaru, poté v laboratořích Los Alamos, kde se účastnil Projektu Manhattan na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s Edwardem Tellerem na projektu vodíkové bomby, v letech 1956–64 byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce 1958 vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení.

Emil Kolben (1. listopadu 1862–3. července 1943) Jeden z nejvýznačnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, zakladatel továrny Kolben a spol. a generální ředitel a hlavní akcionář Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD). Po studiích na gymnáziu a německé technické univerzitě obdržel roku 1887 dvouleté Gerstnerovo stipendium které mu umožnilo cestovat – nejdříve po Evropě, kde se seznamoval s průmyslovými podniky, později v USA, kde získal zaměstnání ve firmě Edison Machine Company, předchůdce dnešního General Electric. S Edisonem osobně spolupracoval a stal se šéfinženýrem ve vývojových laboratořích firmy ve městě Orange v New Jersey. Po návratu do Evropy pracoval nejdříve jako hlavní inženýr švýcarské firmy Oerlikon, která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. Po návratu do Prahy roku 1896 založil malou firmu Kolben a spol., která v době razantního nástupu elektřiny zaznamenala prudký rozvoj. Kolbenova strategie využívající střídavé napětí byla v protikladu ke Křižíkovu zaměření na stejnosměrný proud; v souboji těchto přístupů nakonec zvítězil Kolbenem prosazovaný třífázový, neboť byl schopen vyjít vstříc potřebám vznikajícího průmyslu. Roku 1911 Kolbena v Praze navštívil jeho dřívější spolupracovník T. A. Edison. 1921 došlo ke spojení firmy s Českomoravskou strojírnou a společnost se přejmenovala na Českomoravská-Kolben; přičleněním továrny Brettfeld-Daněk pak roku 1927 vznikla Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). Kolben se stal jejím generálním ředitelem.

František Křižík (8. července 1847–22. ledna 1941) Český technik, průmyslník a vynálezce. V letech 1867 až 1869 studoval na Královském českém polytechnickém zemském ústavu v Praze. Byl autorem četných vynálezů v oblasti zavádění a využívání elektřiny, které získaly ocenění na mezinárodních výstavách. Roku 1880 sestrojil první obloukovou lampu. Byl zakladatelem a prvním podnikatelem v českém elektrotechnickém průmyslu. Mezi jeho významné projekty patří blokové signalizační zařízení (1878), kompletní osvětlení Jubilejní výstavy a světelná fontána na Výstavišti (1891), tramvajová elektrická dráha v Praze (1896) a první elektrická železnice v RakouskuUhersku, z Tábora do Bechyně (1903). Roku 1883 mu byl udělen Řád Františka Josefa, roku 1891 Řád železné koruny a stal se císařským radou. Roku 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny a 1906 Roku 1906 mu ČVUT udělilo čestný titul doktorát technických věd.

Kálmán Kandó (10. července 1869–13. ledna 1931) Maďarský inženýr a vynálezce.V letech 1888–92 studoval strojnictví na Technické a hospodářské univerzitě v Budapešti. Po skončení vojenské služby nastoupil u společnosti Compagnie de Fives Lille v Paříži, kde se věnoval tehdy novému oboru – vícefázovým indukčním pohonům. V roce 1894 se stal vedoucím konstrukčního oddělení, kde se zabýval především elektrizací drah třífázovým proudem. K tomuto účelu nechal postavit ve firmě asi 800 m dlouhou zkušební trať. Prvním výsledkem jeho činnosti byla stavba třífázové tramvajové dráhy v Évianles-Bains, která sloužila k dopravě hotelových hostů. Po studijní cestě do Spojených států v roce 1897 se elektrizace železnic stala jeho hlavní činností. Když ve stejném roce italská železniční společnost S.F. Meridionali projevila úmysl elektrifikovat trať podél Komského jezera, vyvinul Kandó zcela nový třífázový systém. Tento systém se postupně rozšířil po celé severní Itálii. Ačkoliv se ve 30. letech objevil nový systém elektrifikace pracující se stejnosměrným napětím 3 kV, třífázová elektrifikace se udržela v provozu až do roku 1976.

Owen Chamberlain (10. července 1920–28. února 2006) Významný americký fyzik, který svým výzkumem srážek protonů a návrhy detektorů částic přispěl nemalou měrou k rozvoji experimentální částicové fyziky. Po studiích fyziky na Dartmouth College v Hanoveru a Kalifornské univerzitě v Berkeley se začátkem roku 1942 zapojil do tajného projektu Manhattan v Los Alamos, jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu. Na tomto projektu pracoval společně s Emiliom Segrè jak v Los Alamos, tak v Berkeley. Společně s profesorem Emiliem Segrèm, Clydem Wiegandem a dalšími se v 50. letech zabýval protonovými srážkami. Série jejich experimentů vedla v roce 1955 k objevu antiprotonu (záporně nabitého protonu), který se tak stal po pozitronu druhou nalezenou antičásticí, jejichž existenci teoreticky předpověděl Paul Dirac. V následujících letech se se svými kolegy zaměřil na studium interakcí antiprotonů s dalšími částicemi. Během tohoto výzkumu byla objevena další antičástice, tentokrát antineutron. V 60. letech byl pak společně s Jeffriesem a Shapirem průkopníkem použití polarizovaných protonů. Aktivně se účastnil řady hnutí za mír, lidská práva či svobodu slova.

Michael Faraday (22. září 1791–25. srpna 1867) Významný anglický chemik a fyzik. V roce 1831 objevil elektromagnetickou indukci, magnetické a elektrické siločáry. Jeho objev byl významný v tom, že doposud se elektrická energie vyráběla pouze chemickou metodou z baterií. Dal tak teoretický základ pro všechny elektromotory a dynama. Další jeho objevy souvisí s chemií - obohatil odborné názvosloví o důležité pojmy, jako jsou anoda, katoda, elektroda a ion. V roce 1812 začal navštěvovat veřejné přednášky známého chemika sira Humphry Davyho, brzy se stal jeho žákem a v roce 1815 ho Davy zaměstnal jako asistenta v chemické laboratoři londýnského Královského institutu. Při experimentech v laboratořích objevil nové chemické sloučeniny, zabýval se zkapalňováním plynů a brzy si získal pověst zručného chemika. Jeho popularitě určitě pomohlo, že neměl žádné matematické vzdělání a ve svých přednáškách i odborných pracích nikdy nepoužil jediný vzorec. Zato z něj ale neustálá potřeba nových nápadů udělala jednoho z nejlepších experimentátorů všech dob a své posluchače okouzloval schopností vyložit i ten nejsložitější problém dokonale názorným způsobem.

T+T T e c h n i k a a t r h 7 - 8 / 2 0 1 9

vyroci.indd 4

16.8.2019 11:04:20