4
výroèí
Clinton Joseph Davisson (22. října 1881 – 1. února 1958)
Americký fyzik, spolunositel Nobelovy ceny za fyziku (1937, druhou polovinu obdržel George Paget Thomson), kterou
obdržel za experimentální objev rozptylu elektronů na krystalech. V roce 1927 během práce v Bellových laboratořích
potvrdil De Brogliovu hypotézu, že veškerá hmota má vlnovou povahu při objevu elektronové difrakce. Jeho synem je
fyzik Richard Davisson.
Hugo Junkers (3. února 1859 – 3. února 1935)
Německý technik a konstruktér letadel. Začínal jako technik zabývající se plynovým vytápěním. Nejvíce slávy mu však
přineslo konstruování letadel, zasloužil se také o jejich aerodynamiku. Postavil vlastní továrnu a vyrobil první celokovový
dopravní letoun Junkers F-13 a ve své době nejpoužívanější typ Junkers Ju 52.
Dmitrij Ivanovič Mendělejev
(27. ledna (8. února) 1834 – 20. ledna (2. února) 1907)
Ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvků. Svou první tabulku prvků publikoval v časopise Ruské chemické společnosti v roce 1869, o rok později pak předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky, měla název Přirozená soustava prvků a její použití
k udání vlastností prvků dosud neobjevených. K nejslavnějším objevům předpovězených prvků patřil objev eka-aluminia (Ga),
eka-boru (Sc) a zejména eka-silicia (Ge), jehož vlastnostem Mendělejev věnoval nejvíce pozornosti. Gallium objevil v roce 1875
Lécoq de Boisbaudran spektrální analýzou ve sfaleritu, skandium roku 1879 Lars Frederik Nilson při studiu sloučenin prvků
vzácných zemin a germanium roku 1886 Clemens Winkler při analýze nerostu argyroditu. Objev germania se stal triumfem
objevu periodického zákona. Mendělejev publikoval na 400 prací (včetně prací z fyziky a metrologie), např. práce o původu
ropy a o jejím průmyslovém zpracování, o roztocích, provedl také například předběžné výpočty ledoborce Jermak. Napsal
vynikající učebnici Základy chemie. Jeho jménem je nazván kráter na Měsíci, minerál mendelevit a 101. prvek mendelevium.
Dennis Gabor (5. června 1900 – 8. února 1979)
Maďarsko-britský fyzik. V roce 1948 objevil princip holografie. V roce 1971 získal Nobelovu cenu za fyziku. Studoval na Technické univerzitě v Budapešti elektroinženýrství, později dokončil studia v Berlíně na Německé univerzitě , kde tou dobou
přednášeli Albert Einstein, Max Planck, Walther Hermann Nernst a Max von Laue. Jeho doktorská práce byla na téma rychlého osciloskopu, v průběhu které vyrobil první železem stíněnou magnetickou elektronovou čočku. Od roku 1927 působil
ve firmě Siemens & Halske AG, jedním z jeho prvních úspěšných vynálezů byla vysokotlaká křemenná rtuťová výbojka.
Experimentálně pracoval na Langmuirově paradoxu, holografickém mikroskopu, teoreticky se věnoval teorii komunikace,
plazmatu, magnetronu a jaderné fúzi. Později v důchodu sestává členem Staff Scientist of CBS Laboratories, Stamford, Conn,
kde spolupracoval na nových schematech komunikace a zobrazování.
Wilhelm Conrad Röntgen (27. března 1845 – 10. února 1923)
Německý fyzik, jeden z nejtalentovanějších experimentátorů 19. století. Uznání svých kolegů se dočkal až ve čtyřiceti letech,
a když šťastnou náhodou objevil paprsky, které potom dostaly jeho jméno, tak mu bylo ještě o deset let více. V roce 1901 mu
byla za objev rentgenového záření udělena první Nobelova cena za fyziku. Jako jediný se vzdal přednášky při jejím přebírání.
Jím objevené rentgenového záření našlo brzy uplatnění v lékařství a dalších oborech. Protože si však svůj objev nepatentoval,
zemřel v chudobě na rakovinu střev.
Jean Ber nard Léon Foucault (18. září 1819 – 11. února 1868)
Francouzský fyzik. Zprvu studoval medicínu, studium však přerušil a přešel na studia fyziky. Společně s L. Daguerrem se zabýval fotografickými pokusy. Proslavil se mj. pokusem s tzv. Foucaultovým kyvadlem v pařížském Pantheonu, kterým ukázal,
že Země je v důsledku své rotace neinerciální vztažná soustava. Dále se zabýval měřením rychlosti světla, vynalezl gyroskop
a studoval tzv. ví řivé proudy v kovech. Roku 1855 byl oceněn Copleyho medailí.
Josiah Willard Gibbs (11. února 1839 – 28. dubna 1903)
Matematik a jeden z prvních amerických teoretických fyziků a chemiků. Jako fyzik dotvořil teoretický základ pro chemickou
termodynamiku. Jako matematik vynalezl vektorovou analýzu (nezávisle na Oliveru Heavisideovi). Celou životní dráhu uskutečnil na univerzitě v americké Yale, kde získal první americkou hodnost Ph.D. v oboru inženýrství. K jeho poctě byla v Yale
vytvořena katedra teoretické fyziky, na které působil jako profesor.
T+T T e c h n i k a a t r h 1 – 2 / 2 0 2 1