služby l podpora výroby
Loni na jaře se mnohé podniky prakticky
ze dne na den ocitly bez zakázek, musely
se naučit nové procesy a zvykat si na prostředí, které nastavila pandemie. Řídit pracovníky na home office, střídat směny tak,
aby se nepotkávaly, pravidelně dezinfikovat společné prostory, testovat zaměstnance, to vše firmy zvládly a za to jim patří obrovský dík. Bez úsilí podniků bychom
krizi rozhodně nepřekonali. Všem firmám
chci za jejich obětavost a nasazení poděkovat.
Česká ekonomika a podniky se už z krize oklepávají. Jak jsme viděli, první fáze
restartu ekonomiky byla tentokrát mnohem rychlejší než po světové hospodářské krizi v letech 2008 a 2009.
Problém ovšem je, že jsme narazili na
několik limitací a konjunkturu nejsme
schopni využít na maximum, abychom
zacelili všechny rány, které si firmy nesou
z koronavirové krize. Může za to například přetrvávající nedostatek dílů a subdodávek, což je celosvětový problém, růst
cen vstupů a nedostatek kvalifikovaných
pracovníků.
Ceny některých surovin a materiálů meziročně stouply i několikanásobně a mnohé z nich ani nejsou dostupné, výrazně
zdražila i elektřina a plyn. Kvůli pandemii
rostly také ceny obalových materiálů.
Vstupy navíc zdražují podle našeho šetření mezi firmami rychleji, než rostou ceny
finální produkce. Tento rozdíl tak musejí
podnikatelé často pokrýt buď úsporami
nákladů, nebo snížením své ziskové marže. Kvalifikovaní pracovníci chybí podle
květnového průzkumu Svazu průmyslu
a dopravy 44 procentům podniků. Situace
na trhu práce se navíc v dohledné době
nezlepší.
Musíme se připravit
na tři transformace ekonomiky d
Dosavadní model fungování naší ekonomiky nastavený v 90. letech minulého století začíná být vyčerpaný. Objevuje se stále více překážek, které nás brzdí na cestě,
abychom se měli všichni lépe. Za třicet let
jsme se naučili perfektně vyrábět, ale většinou pro ostatní.
Na našich podnikatelských misích s představiteli státu vidím, že české výrobky mají ve světě stále dobré jméno, lidé je mají
spojené s kvalitou a tradicí. Když ale dodáváme jen malé součástky do ledniček
a aut finálních výrobců, celou slávu sklízí
někdo jiný. A s ní i vysoké marže, ze kterých
bychom mohli lépe platit naše lidi a dál
je investovat. Proto potřebujeme druhou
transformaci ekonomiky. To znamená více finálních výrobců s jasnou vizí, kvalitními produkty a na ně navázanými službami, které dokážou prodat po celém světě.
To ale jen těžko půjde bez lidí. Nedostatek zejména kvalifikovaných odborníků naše firmy brzdí už teď. V následujících letech budou do důchodu odcházet
Husákovy děti, ročně z trhu práce odejde
o 30 tisíc lidí více, než na něj přijde mladých absolventů. I proto musíme už teď
začít pracovat na digitální transformaci.
Potřebujeme naše výroby digitalizovat,
nahradit těžkou manuální práci stroji.
Chytře robotizovat a automatizovat vše,
co jde.
Mám radost, že rok od roku roste podíl
firem, které mají zpracovanou nebo zpracovávají strategii své digitální transformace. Ukazují to naše každoroční průzkumy,
které mapují zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách. Těší mě hlavně fakt, že nad svou
transformací podniky stále více přemýšlejí
v kontextu celé výroby. Koupit jednoho
robota a myslet si, že něco vyřeším, to není správná cesta. Mezinárodní strojírenský
veletrh tyto a další trendy, kam se digitalizace posouvá, představí.
Zelenou revoluci musíme
chytit jako příležitost
d
Výzvou pro nadcházející roky je zelená
transformace. Zdaleka se netýká jen firem, bude vyžadovat změny v celé společnosti. Z evropské sedmadvacítky zemí
to budeme mít skoro nejtěžší. Jsme jedna
z nejprůmyslovějších zemí EU a nemáme
slunce jako na jihu Evropy ani vítr jako přímořské oblasti. Vypořádat se s tím ale musíme a věřím, že to dokážeme.
Energeticky náročnější sektory, nebo ty,
kterých se to technologicky dotýká, se
právem cítí ohrožené, pokud jednotlivé
cíle pro snižování emisí nebudou odpovídat jejich reálným technologickým možnostem. Takové sektory budou potřebovat pomoct. Green deal musí proto být
zároveň „real deal” a návrhy obsažené například v balíčku Fit for 55 nesmí poškozovat konkurenceschopnost našich firem.
V řadě odvětví ale vzniknou také nové obchodní příležitosti. Proto je nutné podporovat rozvoj nových technologií, výzkum
a vývoj. Je rovněž klíčové, aby Česká republika dokázala co nejefektivněji využít
všechny prostředky z evropských fondů,
které mají pomoci firmám s přechodem
na nízkouhlíkovou ekonomiku.
Důležitá bude aktivita státu
d
Všechny zmíněné výzvy nepřekonáme za
pár let. Je to proces, který bude trvat třeba
dvě desetiletí. Na novinky se budeme muset připravit všichni, celá společnost, i proto je důležitá maximální podpora státu.
Měl by podporovat podniky v investicích
do výzkumu a vývoje, zjednodušit administrativu a takzvaně nestát v cestě rozvoji. Musí především zajistit, aby se zvýšila
digitální gramotnost lidí, aby se mohli rekvalifikovat, když jejich pracovní pozice
zaniknou a budou potřebovat nové dovednosti. Představili jsme proto osm prioritních oblastí, na které by se měla zaměřit
budoucí vláda. A musí na tom začít pracovat hned od začátku, budoucnost nepočká.
Chceme, aby se Česko posunulo mezi
špičku v žebříčku hospodářsky rozvinutých zemí. Pokud se má naše země rozvíjet a lidé mají být spokojeni, potřebujeme
tady mít jak fungující a šikovné firmy, tak
efektivní a proklientskou vládu. Je na novém kabinetu, aby vytvářela stabilní, předvídatelné a motivační prostředí pro podnikání i pro život.
p
www.spcr.cz
www.technikaatrh.cz
19