Technika a trh

služby l podpora výroby

Loni na jaře se mnohé podniky prakticky

ze dne na den ocitly bez zakázek, musely

se naučit nové procesy a zvykat si na prostředí, které nastavila pandemie. Řídit pracovníky na home office, střídat směny tak,

aby se nepotkávaly, pravidelně dezinfikovat společné prostory, testovat zaměstnance, to vše firmy zvládly a za to jim patří obrovský dík. Bez úsilí podniků bychom

krizi rozhodně nepřekonali. Všem firmám

chci za jejich obětavost a nasazení poděkovat.

Česká ekonomika a podniky se už z krize oklepávají. Jak jsme viděli, první fáze

restartu ekonomiky byla tentokrát mnohem rychlejší než po světové hospodářské krizi v letech 2008 a 2009.

Problém ovšem je, že jsme narazili na

několik limitací a konjunkturu nejsme

schopni využít na maximum, abychom

zacelili všechny rány, které si firmy nesou

z koronavirové krize. Může za to například přetrvávající nedostatek dílů a subdodávek, což je celosvětový problém, růst

cen vstupů a nedostatek kvalifikovaných

pracovníků.

Ceny některých surovin a materiálů meziročně stouply i několikanásobně a mnohé z nich ani nejsou dostupné, výrazně

zdražila i elektřina a plyn. Kvůli pandemii

rostly také ceny obalových materiálů.

Vstupy navíc zdražují podle našeho šetření mezi firmami rychleji, než rostou ceny

finální produkce. Tento rozdíl tak musejí

podnikatelé často pokrýt buď úsporami

nákladů, nebo snížením své ziskové marže. Kvalifikovaní pracovníci chybí podle

květnového průzkumu Svazu průmyslu

a dopravy 44 procentům podniků. Situace

na trhu práce se navíc v dohledné době

nezlepší.

Musíme se připravit

na tři transformace ekonomiky d

Dosavadní model fungování naší ekonomiky nastavený v 90. letech minulého století začíná být vyčerpaný. Objevuje se stále více překážek, které nás brzdí na cestě,

abychom se měli všichni lépe. Za třicet let

jsme se naučili perfektně vyrábět, ale většinou pro ostatní.

Na našich podnikatelských misích s představiteli státu vidím, že české výrobky mají ve světě stále dobré jméno, lidé je mají

spojené s kvalitou a tradicí. Když ale dodáváme jen malé součástky do ledniček

a aut finálních výrobců, celou slávu sklízí

někdo jiný. A s ní i vysoké marže, ze kterých

bychom mohli lépe platit naše lidi a dál

je investovat. Proto potřebujeme druhou

transformaci ekonomiky. To znamená více finálních výrobců s jasnou vizí, kvalitními produkty a na ně navázanými službami, které dokážou prodat po celém světě.

To ale jen těžko půjde bez lidí. Nedostatek zejména kvalifikovaných odborníků naše firmy brzdí už teď. V následujících letech budou do důchodu odcházet

Husákovy děti, ročně z trhu práce odejde

o 30 tisíc lidí více, než na něj přijde mladých absolventů. I proto musíme už teď

začít pracovat na digitální transformaci.

Potřebujeme naše výroby digitalizovat,

nahradit těžkou manuální práci stroji.

Chytře robotizovat a automatizovat vše,

co jde.

Mám radost, že rok od roku roste podíl

firem, které mají zpracovanou nebo zpracovávají strategii své digitální transformace. Ukazují to naše každoroční průzkumy,

které mapují zavádění Průmyslu 4.0 ve firmách. Těší mě hlavně fakt, že nad svou

transformací podniky stále více přemýšlejí

v kontextu celé výroby. Koupit jednoho

robota a myslet si, že něco vyřeším, to není správná cesta. Mezinárodní strojírenský

veletrh tyto a další trendy, kam se digitalizace posouvá, představí.

Zelenou revoluci musíme

chytit jako příležitost

Výzvou pro nadcházející roky je zelená

transformace. Zdaleka se netýká jen firem, bude vyžadovat změny v celé společnosti. Z evropské sedmadvacítky zemí

to budeme mít skoro nejtěžší. Jsme jedna

z nejprůmyslovějších zemí EU a nemáme

slunce jako na jihu Evropy ani vítr jako přímořské oblasti. Vypořádat se s tím ale musíme a věřím, že to dokážeme.

Energeticky náročnější sektory, nebo ty,

kterých se to technologicky dotýká, se

právem cítí ohrožené, pokud jednotlivé

cíle pro snižování emisí nebudou odpovídat jejich reálným technologickým možnostem. Takové sektory budou potřebovat pomoct. Green deal musí proto být

zároveň „real deal” a návrhy obsažené například v balíčku Fit for 55 nesmí poškozovat konkurenceschopnost našich firem.

V řadě odvětví ale vzniknou také nové obchodní příležitosti. Proto je nutné podporovat rozvoj nových technologií, výzkum

a vývoj. Je rovněž klíčové, aby Česká republika dokázala co nejefektivněji využít

všechny prostředky z evropských fondů,

které mají pomoci firmám s přechodem

na nízkouhlíkovou ekonomiku.

Důležitá bude aktivita státu

Všechny zmíněné výzvy nepřekonáme za

pár let. Je to proces, který bude trvat třeba

dvě desetiletí. Na novinky se budeme muset připravit všichni, celá společnost, i proto je důležitá maximální podpora státu.

Měl by podporovat podniky v investicích

do výzkumu a vývoje, zjednodušit administrativu a takzvaně nestát v cestě rozvoji. Musí především zajistit, aby se zvýšila

digitální gramotnost lidí, aby se mohli rekvalifikovat, když jejich pracovní pozice

zaniknou a budou potřebovat nové dovednosti. Představili jsme proto osm prioritních oblastí, na které by se měla zaměřit

budoucí vláda. A musí na tom začít pracovat hned od začátku, budoucnost nepočká.

Chceme, aby se Česko posunulo mezi

špičku v žebříčku hospodářsky rozvinutých zemí. Pokud se má naše země rozvíjet a lidé mají být spokojeni, potřebujeme

tady mít jak fungující a šikovné firmy, tak

efektivní a proklientskou vládu. Je na novém kabinetu, aby vytvářela stabilní, předvídatelné a motivační prostředí pro podnikání i pro život.