Od dat k rozhodnutí Jak v Maxion Wheels vzniká kultura zlepšování založená na faktech
28 | Technika & trh | 7-8/2026
th l i
Ještě před několika lety stála většina rozhodnutí
ve strojírenské výrobě na zkušenosti lidí. Mistr
věděl, která linka zlobí. Technolog tušil příčinu zmet-
kovitosti. Vedoucí výroby dokázal odhadnout, kdeje
největší problém. Intuice a dlouholetá praxe byly
nenahraditelným nástrojem řízení.
Dnešní výrobní prostředí je ale výrazně složitější.
Tlak naproduktivitu, kvalitu, exibilitu icenu roste
a rozhodnutí, která dřív stačilo opřít o zkušenost,
musí být stále častěji podložena daty.
V ostravském závodě Maxion Wheels Czech si tuto
změnu připustili poměrně brzy. Provoz každý den
generuje velké množství informací: výrobní zařízení
hlásí výkon aprostoje, systémy kvality evidují zmet-
kovitost, údržba zaznamenává poruchy, podnikové
databáze obsahují tisíce údajů o výrobě, logistice
imateriálu. Otázka, kterou si podlermy kladli opa-
kovaně, zněla jinak: kolik z těchto dat se skutečně
používá krozhodování.
Ukázalo se, že samotná existence dat ještě nezna-
mená jejich využití. Největší překážkou bývá para-
doxně právě množství dostupných informací. Každý
útvar pracuje svlastními přehledy, vlastními ukaza-
teli avlastní interpretací reality. Výroba sleduje výkon
linek, kvalita zmetkovitost, údržba poruchy, manage-
ment ekonomické výsledky. Všechny tyto pohledy
popisují stejný proces, alečasto různými jazyky.
Prvním krokem k datově řízenému rozhodování
protovOstravě nebyl nákup softwaru aninasazení
nové technologie, alevytvoření společného pohledu
na data. Cílem nebylo postavit další reporting,
ale prostředí, vekterém operátor, mistr, technolog,
vedoucí výroby i management vidí stejnou realitu
arozhodují nazákladě stejných faktů.
Když se dnes mluví o průmyslu 4.0, obvyklou ilu-
strací je nová automatizovaná linka s desítkami
senzorů acloudovou konektivitou. Vzniká tak dojem,
žemoderní práce sdaty je dostupná jenpodnikům,
které investují miliony donových technologií.
Realita většiny výrobních závodů je jiná. Také
v Ostravě pracují vedle nejmodernějších zařízení
stroje instalované dlouho předtím, než se začalo
mluvit odigitalizaci nebointernetu věcí. Tato tech-
nika stále vytváří významnou část hodnoty podniku
ajejí výměna byčasto nedávala ekonomický smysl.
Dlouho proto panovalo přesvědčení, že podrobná
analýza výroby bude možná jen na nejnovějších
strojích.
Praxe podlermy ukázala něco jiného. Rozhodující
není množství dat, která zařízení poskytuje,
aleschopnost správně položit otázku. Prozlepšování
procesu obvykle stačí vědět, kdy zařízení vyrábí,
kdystojí, jakdlouho, zjaké příčiny ajaký má odstávka
dopad na výkon, kvalitu nebo náklady. Právě tento
přístup umožnil zapojit do datového ekosystému
istarší technologie bezrozsáhlých investic.
Dnešní podoba reportingu může působit jako jeden
promyšlený systém postavený podle předem při-
praveného plánu. Cesta k němu byla přirozenější
aprovýrobní podniky typická.
Na začátku byly jednotlivé tabulky, exporty a pře-
hledy vytvářené prokonkrétní potřeby. Výroba sle-
dovala výkon linek, kvalita zmetkovitost, údržba
hledala způsob, jak lépe vyhodnocovat poruchy.
Každý požadavek dával smysl sám o sobě, jenže
postupně vznikly desítky souborů uložených narůz-
ných místech sítě, s vlastními výpočty a vlastní
interpretací výsledků. Zdrojová data bylo nutné
aktualizovat naněkolika místech apokaždé vjiném