Jan Kavalírek, AI není jen chatbot na e-maily Jak a kde ji efektivně využít?
38 | Technika & trh | 7-8/2026
rho
Setkávám sesvelkým rozdílem mezipodniky, které užsys-
tematicky hledají možnosti využití AI, atěmi, které ji stále
považují jen za technologickou zajímavost či ji podceňují
stvrzením, žepřece dělá často chyby, apostupně tak ztrá-
cejí konkurenceschopnost. Ano, AI může stále halucino-
vat, ale zdaleka ne v takovém objemu jako dříve, protože
její vývoj jde nesmírně rychle dopředu. A pokud budeme
výstupy kontrolovat, cožje nezbytné, pak senám díky zvý-
šené míře produktivity mnohonásobně vyplatí.
Typickým příkladem může být tým technických pracov-
níků, znichž každý denně stráví třeba půl hodiny hledáním
informací v technické dokumentaci. Za rok už můžeme
mluvit otisících pracovních hodin. Pokud významnou část
tohoto času odstraní kvalitní interní AI asistent, ekono-
mický přínos je velmi konkrétní.
Postup je v zásadě poměrně jasný. Prvním krokem je pro-
cesní audit a identikace rutinních míst, kde lidé tráví
nejvíce času, vznikají chyby nebo jiné náklady. Druhým je
prověření, zda má rma ktěmto procesům použitelná data.
Třetím krokem je výběr několika konkrétních případů vyu-
žití avyčíslení jejich business case. Čtvrtým je pilotní projekt
spředem denovanou metrikou úspěchu, například úsporou
pracovního času, snížením zmetkovitosti, zkrácením odstá-
vek apodobně. Apátým krokem je úspěšné řešení skutečně
integrovat doběžného provozu anásledně škálovat.
Nejčastější chybou je podle mě obrácené pořadí. Firma
si nejprve vybere technologii nebo konkrétní AI nástroj
apotom teprve hledá, kčemu byjej mohla využít. Správně
byměla začít problémem, nikoli technologií. Druhou častou
chybou je nekonečné pilotování. Firma vytvoří několik zají-
mavých demonstrací, alenikdo nemá odpovědnost zajejich
převedení do skutečného provozu. Pilot má smysl pouze
tehdy, pokud dokážeme změřit jeho přínos avpřípadě úspě-
chu máme připravenou cestu kpraktickému nasazení.
Nemusí mít vlastní datový tým, aby dokázala najít dobrý
případ využití. Na začátku bych si sepsal všechny procesy
a vyhodnotil, jak často se daný proces opakuje, kolik času
apeněz stojí, zda kněmu mám kvalitní data ajaksložité bude
AI dotohoto procesu zapojit. Ztoho lze poměrně jednoduše
vytvořit pořadí projektů podleočekávaného přínosu anároč-
nosti. Na začátku bych hledal především řešení s rychlou
návratností anízkým rizikem.
Velmi dobrým prvním projektem může být interní AI asistent
pracující sremními směrnicemi, technickou dokumentací,
návody nebo servisní historií. Dalším stupněm jsou jedno-
dušší AI agenti. Mohou například přečíst příchozí poptávku,
vytěžit zní potřebné údaje, vyhledat informace veremních
systémech apřipravit návrh dalšího kroku prozaměstnance.
Následovat mohou náročnější aplikace, například automati-
zace procesů, vizuální kontrola kvality, prediktivní údržba,
optimalizace zásob anakonec samotné řízení výroby. Klíčové
je nezačínat tím nejsložitějším, ale vybudovat si postupně
zkušenost adůvěru vtechnologii.
Česko rozhodně není zemí, která byAI ignorovala. Adopce
v posledním roce výrazně zrychlila, podle dat Eurostatu
používalo v roce 2025 alespoň jednu technologii umělé
inteligence 17,6procenta českých podniků sdeseti a více
zaměstnanci. Stále je toalemírně podprůměrem Evropské
unie, který byl 20,0procenta.
Největší promarněnou příležitost bych aleviděl právě vtom,
pokud AI využijeme hlavně k psaní textů a kancelářské
práci, alenedostaneme ji dostatečně rychle dosamotného
jádra průmyslových procesů. Česká ekonomika je mimo-
řádně průmyslová, aprotomusíme tuto transformační vlnu
zvládnout velmi dobře. Vizuální kontrola kvality, predik-
tivní údržba, optimalizace výroby, energetiky nebo doda-
vatelských řetězců mohou přímo ovlivňovat produktivitu
českých podniků. Pokud v těchto oblastech zůstaneme
pomalejší než naši konkurenti, postupně se to projeví
vnákladech, maržích icelkové konkurenceschopnosti.
Význam může být zásadní právě prostřední amenší rmy.
Jednou zpřekážek rozvoje AI je přístup kdostatečně výkonné
abezpečné výpočetní infrastruktuře. Firma nemusí kupovat
vlastní drahé GPU servery, alemůže využít potřebný výkon
jako službu a platit zakapacitu, kterou skutečně potřebuje.
Důležitá je také možnost zpracovávat citlivá průmyslová
data přímo v České republice. V CRA již dnes nabízíme
mimo jiné infrastrukturu založenou na nejnovější generaci
NVIDIA B300. Vidíme přitom velmi silnou poptávku nejen
odvelkých společností, aleprávě také odmenších technolo-
gických rem, které začínají AI používat.
Rozhodnutí vlády podpořit českou účast v projektu
AIGigafactory protopovažuji zavelmi důležité. Česko sou-
těží vLotu 1spolu sFrancií, Finskem, Dánskem aPolskem.
Je aledůležité říct, žeLot 1nutně neurčuje maximální veli-
kost české AI Gigafactory, alezejména objem kapacity, který
si chce pronajmout sám daný stát. Ten je tedynanižší úrovni,
nicméně celková konečná velikost české infrastruktury
může být ipřesto větší, než je minimální limit daný Komisí.
A tobude záviset především na komerční poptávce, nan-
cování adalších partnerech projektu. Naší ambicí je vytvo-
řit infrastrukturu, která bude dostupná celému českému
AI ekosystému, od velkých podniků přes malé a střední
rmy ažpovýzkum aveřejný sektor, asvou velikostí bude
adekvátní potřebám, které zde máme.
„Nejčastější chybou je
obrácené pořadí. Firma si
nejprve vybere technologii
nebo konkrétní AI nástroj
a potom teprve hledá, k čemu
by jej mohla využít.“