4

výroèí Erich Roučka (30. října 1888–16. března 1986) Český technik a vynálezce. Za své dílo získal titul inženýr, i když vysokou školu nikdy nestudoval. V roce 1911 založil v Blansku továrnu na elektrické měřicí přístroje, která byla první v tehdejším Rakousku-Uhersku. Své nápady projednával ve Spojených státech i s Thomasem A. Edisonem. Po návratu začal s výrobou automatických regulátorů parních kotlů, jimž dal název E. R. Robot se svolením Karla Čapka. Za války byl nucen ve své továrně vyrábět odlitky pro německou armádu, továrna však byla bombardována a velmi silně poničena. Roučka již dále v podnikání nepokračoval, od roku 1952 pracoval ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně. V roce 1959 se rozhodl emigrovat do Západního Berlína, několik let byl zaměstnancem firmy AEG.

Lise Meitner (7. listopadu 1878–27. října 1968) Rakouská jaderná fyzička. Roku 1901 započala studium fyziky na univerzitě ve Vídni; k jejím profesorům patřil i Ludwig Boltzmann. Po obhajobě doktorátu se roku 1907 přestěhovala do Berlína; zde spolupracovala s Maxem Planckem a chemikem Otto Hahnem. S Hahnem roku 1918 společně objevili chemický prvek protaktinium. Roku 1923 objevila neradioaktivní zářivý přechod známý jako Augerův jev; jev byl nazván podle francouzského fyzika Pierra Augera, který jej nezávisle na nich objevil o dva roky později. V roce 1944 obdržel Hahn Nobelovu cenu za chemii, avšak komise pro udělení Nobelovy ceny neocenila její podíl. Její práce byla oceněna až v roce 1966, kdy oba společně s Fritzem Strassmannem byli oceněni cenou Enrica Fermiho. Zemřela roku 1968 v Cambridgi. Na její počest byl pojmenován prvek s atomovým číslem 109 meitnerium.

Jack St. Clair Kilby ((8. listopadu 1923–20. června 2005) Významný americký elektroinženýr, který v roce 2000 obdržel Nobelovu cenu za fyziku (společně s dalšími dvěma vědci). Během práce ve společnosti Texas Instruments (TI) v roce 1958 vynalezl integrovaný obvod. V létě 1958 pracoval Kilby jako nově přijatý inženýr v TI, který dosud neměl právo na letní prázdniny. Léto strávil prací na problému návrhu obvodů, kterému se běžně říkalo „tyranie množství“, a dospěl k závěru, že ekonomickým řešením může být použití polovodičů jako základu všech součástek obvodu, což dovolí vytvořit obvod na jediné polovodičové desce. Svůj objev prezentoval 12. září před vedením Texas Instruments: ukázal jim kus germania, na kterém byl vyleptán obvod oscilátoru, k němuž byl dráty připojen osciloskop. Zmáčkl tlačítko a osciloskop ukázal spojitou sinusoidu, což dokazovalo, že jeho integrovaný obvod pracuje, a že tedy problém vyřešil. Patent na „Jednodílný obvod vytvořený z germania“, první integrovaný obvod, byl podán 6. února 1959. Kromě integrovaného obvodu je Kilby patentujícím vynálezcem přenosné kalkulačky (1966, byla založena na integrovaném obvodu umějícím sčítat, odčítat, násobit a dělit) a termální tiskárny užívané v datových terminálech. Celkem držel 60 patentů.

Oskar Bar nack (11. září 1845–28. března 1903) Německý optický inženýr, přesný mechanik, průmyslový designér a otec kinofilmové fotografie. V roce 1911 se zúčastnil výzkumu mikroskopu pro společnost Ernst Leitz ve Wetzlaru. Byl nadšený fotograf, ale kvůli svému zdravotnímu stavu nemohl zvládnout tehdejší těžké vybavení. V roce 1912 zkonstruoval 35mm filmovou kameru Leica. Slovo Leica vzniklo ze spojení Leitz Camera Začátek první světové války zdržel výrobu první Leicy až do roku 1924, přičemž veřejnosti byla představena až o rok později, kdy šéf Leicy optik Ernst Leitz, na sebe vzal riziko výroby 1 000 kusů fotoaparátů. Leica se stala záhy nesmírně populární a dala vzniknout zcela novému vizuálnímu stylu na hranici dokumentu a repurtáže, který se dodnes označuje jako leica styl.

Theodor Georg Knorr (15. října 1859–15. dubna 1911) Inženýr a podnikatel v oblasti kolejových vozidel a zakladatel spole nosti Knorr-Bremse. Je známý pro vývoj samo inné tlakové brzdy a navrhl i lokomotivní kompresor pro získávání tlakového vzduchu. Jím založená firma Knorr-Bremse m la p ed válkou pozici nejv tšího výrobce brzd pro kolejová vozidla v Evrop . Obnova závodu po 2. sv tové válce si vyžádala p esunutí sídla spole nosti do Mnichova. V roce 1985 p ebírá spole nost pan Heinz Hermann Thiele. Vynálezcem brzdy je George Westinghouse, u inil tak ve Spojených státech roku 1869 speciáln pro drážní provoz. 5. b ezna 1872 obdržel na sv j vynález ve Spojených státech patent. Brzda využívá stla ený vzduch k p enosu energie pro bržd ní a zárove i k ovládání brzd na všech vozidlech soupravy. Vlastní bržd ní se pak d je prost ednictvím zdrží p itla ovaných na jízdní plochu kola, resp. elistí na kotou e u kotou ové brzdy. Samo inná brzda vozidel v tšiny evropských železni ních dopravc odpovídá mezinárodním normám a vyhláškám Mezinárodní železni ní unie, takže vozidla jsou vzájemn kompatibilní.

Paul Sabatier (5. listopad 1854–14. srpen 1941) Francouzský chemik. Ve své doktorské práci se věnoval termochemii síry a kovových sulfidů. V Toulouse pokračoval ve fyzikálním a chemickém výzkumu sulfidů, chloridů, chromanů a sloučenin mědi. Také studoval oxidy dusíku a kyselinu nitrosodisírovou a její soli. Provedl základní výzkum v oblasti distribučních koeficientů a absorpčních spekter. Jeho nejdůležitější prací je průmyslové využití hydrogenace. V roce 1897 objevil, že nikl je schopen katalyzovat hydrogenaci nenasycených uhlovodíků. Sabatier je známý díky Sabatierovu procesu a také díky jeho práci La Catalyse en Chimie Orgarnique (katalýza v organické chemii) z roku 1913. Společně s Victorem Grignardem získal roku 1912 Nobelovu cenu.

T+T T e c h n i k a a t r h 1 0 / 2 0 1 8