4

výroèí

Regiomontanus, Johannes de Regio Monte (6.června 1436 – 6. července 1476) Německý astronom a matematik, astrolog a překladatel. Stavěl astroláby pro uherského krále, pro papeže a také pro kardinála Bessariona, který ho vybídl, aby přeložil Ptolemaiův Almagest. V jeho domě v Římě pak v letech 1461-65 pracoval a napsal dvě pojednání o trigonometrii, na něž se později odvolával Mikuláš Koperník. Roku 1472 vydal astronomickou učebnici svého učitele Peuerbacha, který tehdy pracoval na observatoři ve Velkém Varadíně. Roku 1471 odešel do Norimberka, kde si zřídil tiskárnu a vydával mimo jiné efemeridy a dlouhodobé kalendáře. Roku 1475 odcestoval na pozvání papeže Sixta VI. do Říma, a pracoval na reformě kalendáře.

Er nest Orlando Lawrence (8. srpna 1901 – 27. srpna 1958) Americký fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1939), kterou obdržel za vynález cyklotronu a jím získané výsledky, zejména týkající se umělých radioaktivních prvků. Narodil se v Cantonu, Jižní Dakotě, USA. Navštěvoval fakultu sv. Olafa v Minnesotě, ale po prvním roce přestoupil na Univerzitu Jižní Dakoty (University of South Dakota). V roce 1922 získal bakalářsky titul. Titul Ph.D. ve fyzice získal na Yaleově univerzitě v roce 1925. Zůstal na Yaleově univerzitě jako badatel v oblasti fotoelektrický efektu. Roku 1927 se stal docentem. V roce 1928 byl jmenován docentem fyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a za dva roky se stal profesorem, nejmladším v historii této univerzity. Získal zde přezdívku „Atom Smasher“ (drtič atomů) a “muž, který má klíč od atomové energie“.

Paul Adrien Maurice Dirac (8. srpna 1902 – 20. října 1984) Britský teoretický fyzik, který se zabýval kvantovou teorií, obecnou teorií relativity a kosmologií. Za svoji základní práci v kvantové fyzice získal v roce 1933 společně s Erwinem Schrödingerem Nobelovu cenu. Je znám především tím, že jako první formuloval relativistickou kvantově-mechanickou rovnici popisující elektron (a obecněji částice se spinem 1/2), která se na jeho počest nazývá Diracova rovnice a která ho vedla k předpovědi existence pozitronu (antičástice elektronu), který byl později v roce 1932 pozorován Carlem D. Andersonem. Jeho práce na kvantové teorii emise a absorpce záření byla jedna z prvních prací kvantové elektrodynamiky. Přispěl také významnou měrou k rozvoji formalismu kvantová teorie zavedením tzv. braketové notace nazývané též Diracova notace.

Amedeo Avogadro (9. srpna 1776 – 9. července 1856) Italský fyzik, který se stal jedním ze zakladatelů fyziky plynů. Jeho objevy umožnily určení relativních atomových hmotností prvků. Je po něm pojmenována Avogadrova konstanta. Byl synem zámožného šlechtice ze starodávného italského rodu Piedmont. Vystudoval práva. Postupně ale opouštěl advokacii a začal se věnovat svému koníčku – fyzice. Nejprve se stal demonstrátorem fyziky na turínské univerzitě, později profesorem fyziky ve Vercelli. V roce 1820 se vrátil do Turína jako přednosta nově založené katedry vyšší fyziky. Na ní pracoval až do roku 1850. Nejprve se zabýval elektřinou, ale později se věnoval fyzice plynů. Roku 1811 formuloval hypotézu, že ideální plyny obsahují v objemové jednotce plynu při stejném tlaku a teplotě stejný počet molekul (Avogadrův zákon). Dokázat se ji ale podařilo až o půl století později na základě kinetické teorie plynů.

Wolfgang Paul (10. srpna 1913 – 7. prosince 1993) Německý fyzik, který se podílel na vývoji metody iontové pasti. Za to získal spolu s Hansem Georgem Dehmeltem půlku Nobelovy ceny za fyziku za rok 1989. Druhou půlku získal Norman Foster Ramsey. V roce 1940 získal titul Ph.D. na Technické univerzitě Berlín. Několik let působil jako soukromý lektor na Univerzitě v Göttingenu. Stal se profesorem experimentální fyziky na Univerzitě v Bonnu, kde působil v letech 1952–1993. Od roku 1965 do roku 1967 byl ředitelem oddělení jaderné fyziky v CERNu. Během druhé světové války se zabýval separací izotopů, která je potřebná pro vývoj jaderných zbraní.

William Bradford Shockley (13. února 1910 – 12. srpna 1989) Americký fyzik a vynálezce. Spolu s Johnem Bardeenem a Valterem H. Brattainem, objevil tranzistor, za který všichni získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku. Shockleyovy pokusy obchodně využít tento objev vedl ke vzniku „Silicon Valley“ v Kalifornii, které se stalo ohniskem elektrotechnické inovace. Ve svém pozdějším životě, byl Shockley profesorem ve Stanfordu, a také stal se neochvějným zastáncem eugeniky. V červenci 1961 po vážné automobilové nehodě si Shockley si vzal několik měsíců na zotavení ze zranění. Jeho firma byla prodána firmě Levite a on sám přijal místo profesora na Stanford University. Shockleyův poslední patent byl udělen v roce 1968, za velmi komplikované polovodičové zařízení. Zemřel v roce 1989 na rakovinu prostaty.

T+T T e c h n i k a a t r h 7 - 8 / 2 0 1 8

vyroci_cervenec.srpen_c.indd 4

10.8.2018 11:10:55