4

výroèí

Tomáš Baťa (3. dubna 1876–12. července 1932)

Jeden z nejvýznamnějších českých podnikatelů. V roce 1894 založil ve Zlíně obuvnický závod, který svého největšího rozmachu dosáhl

až v Československu. V roce 1922 podpořil Baťa Rašínovu měnovou politiku výprodejem zásob za výrazně snížené ceny a vytvořil tak

podmínky pro další výrobní rozvoj svého podniku, v němž po studijních cestách do zahraničí začal zavádět moderní zásady řízení

a organizace práce – mimo jiné pásovou výrobu, samostatně účtující výrobní jednotky, prémiový systém a podíl zaměstnanců na

zisku. Nezanedbatelná byla i funkce dobré reklamy. Československo pak zásluhou Baťových závodů dosáhlo světového prvenství

ve výrobě obuvi. V roce 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost, budující své sesterské podniky i v zahraničí a zahrnující kromě výroby obuvi také surovinovou základnu a rozsáhlou obchodní síť. Baťovy závody si ve vlastní škole vychovávaly

zdatné spolupracovníky a zaměstnancům poskytovaly různé sociální výhody, například v bydlení. Sídlo závodů Zlín nabývalo

„americké“ podoby a bylo plné zahrad a rodinných domků pro zaměstnance. Baťa však podporoval i další aktivity včetně umění,

jak o tom svědčí mimo jiné výstavba filmových ateliérů, kde vznikaly vedle reklamních i první české kreslené filmy.

Zavedení letního času ve Švédsku (14. dubna 1916)

Systémová úprava měření času, při které se v letních měsících roku nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, ale používá se

čas, který je o určitou hodnotu (obvykle o 1 hodinu) posunut dopředu. Cílem letního času je úspora elektrické energie, která by byla

jinak potřeba pro večerní osvětlení. Důvodem je, že většina lidí je aktivnější večer (po západu slunce) než ráno (před východem

slunce). Letní čas má mnoho odpůrců, jejichž argumentem jsou zdravotní potíže, zvýšené množství dopravních nehod ve dnech

po přechodu na letní čas či zpět a podobně. Přechod na zimní čas také způsobuje absurdní situace, kdy konkrétní událost může

podle časových údajů vypadat jakoby skončila dříve než začala. Existují návrhy přejít na letní čas celoročně, tzn. trvale přijmout

sousední časové pásmo. Tato myšlenka se objevuje hlavně ve Velké Británii, pro kterou by to znamenalo přechod na SEČ, tzn. sjednocení časového pásma s většinou Evropy.

Leonardo da Vinci (15. dubna 1452–2. května 1519)

Italský malíř, sochař, architekt, učenec, inženýr a vědec, vynálezce, hudebník a básník. Spolu s Michelangelem byl nejvýznamnějším

představitelem vrcholné italské renesance. Je považován za vzor renesančního univerzalismu. Byl činný zejména ve Florencii a v Miláně,

dále v Romagni a ve Vatikánu. V roce 1509 byl jmenován v Miláně dvorním malířem francouzského krále Ludvíka XII., v roce 1516

odjel jako dvorní malíř Františka I. do Francie. Projektoval také pevnostní stavby a konstruoval válečné stroje. Je autorem projektu

ideálního města a dómu v Pavii. Jako vědec se soustředil převážně na technické problémy a přírodovědecké studium. Je zachována

řada studií a dokonalých technických i výtvarných kreseb; je zakladatelem vědecké a technické ilustrace. Připravoval velké dílo

o anatomii člověka (vytvořil na 8 000 kreseb), zkoumal optiku, hydrostatiku a další obory. Vynalezl mnoho strojních částí, strojů

a zařízení (tkací stroj, stroj na broušení skla), některé nebylo v možnostech tehdejší úrovně techniky realizovat (např. letadlo, ponorka,

padák, helikoptéra, opakovací dělo). Byl rovněž teoretikem umění (Pojednání o malířství) a autorem pojednání o kosmologii.

Ztroskotání Titanicu (15. dubna 1912)

Ve své době nejmodernější a nejkrásnější parník, jehož první plavba ze Starého do Nového světa skončila v noci ze 14. na 15. dubna 1912

po pouhých 5 dnech plavby srážkou s ledovcem. Žádná jiná loď té doby se nemohla s Titanikem srovnávat co do velikosti, přepychu

vybavení a všestranného komfortu pro pasažéry. Jeho zařízení a motory, stejně jako celkové pojetí konstrukce, to všechno bylo na

vrcholné úrovni. V ledových vodách severního Atlantiku našlo smrt přes 1 500 pasažérů a členů posádky.

Max Karl Er nest Ludwig Planck (23. dubna 1858–4. října 1947)

Německý teoretický fyzik a matematik a autor kvantové teorie. Zabýval se termodynamikou a teorií záření absolutně černého tělesa.

Objevil vyzařovací zákon (zv. Planckův), a to na základě předpokladu o nespojitém vyzařování elektromagnetické energie v určitých

množstvích (kvantech), jež jsou celočíselnými násobky elementárního účinkového kvanta. Touto hypotézou položil základy kvantové

teorie, která znamenala zásadní převrat ve vývoji fyziky 20. stol. Planck jako jeden z prvních přijal Einsteinovu teorii relativity a aplikoval

ji na termodynamiku. Planckovo jméno nese zákon, konstanta a energie. Byl laureátem Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1918.

Anders Celsius (27. listopadu 1701–25. dubna 1744)

Švédský astronom a fyzik. Svými měřeními ověřil hypotézu I. Newtona, že je Země zploštělá. V roce 1741 založil v Uppsale první

švédskou hvězdárnu. Studoval i polární záře. Jako první si všiml souvislosti mezi polárními zářemi a poruchami magnetického

pole Země. Jako první také změřil jasnost více než 300 hvězd s průměrnou chybou 0,4 mag. Byl všestranně nadaný, vynikal

v matematice, věnoval se geodézii, psal básně. Světovou proslulost mu ale vynesl nápad zavést měření teploty desítkovou

soustavou, kdy teplota varu vody má číslo nula a teplota tání ledu 100 stupňů. Stupnici rozdělil na 100 dílů. Kdo později tyto

hodnoty obrátil tak, jak je známe a používáme dnes, nebylo s jistotou zjištěno. Celsiovo jméno se stalo věčným v roce 1948,

kdy konference o váhách a mírách rozhodla, že do té doby uváděné stupně setinkové (degrees centigrate) budou nahrazeny

stupni Celsiovými (degrees celsius). Zemřel předčasně na tuberkulózu.

Samuel Finley Breese Morse (27. dubna 1791–2. dubna 1872)

Malíř a vynálezce. Působil na univerzitě v New Yorku jako profesor malířství. O elektřinu a její využití se zajímal již během studií

na Yale. Ale až v r. 1832, inspirován pokusy s leydenskou lahví a magnetickou střelkou, se začal zabývat možností sestrojení

telegrafického přístroje. První model elektromagnetického telegrafu sestrojil z malířského stativu, elektromagnetu a starého

hodinového strojku v r. 1837. Vzhledem k jeho složitosti se nesetkal se s větším ohlasem. Ve spolupráci s profesorem fyziky,

J. Henrym a s využitím jeho vynálezu elektrického relé, přišli na rychlé a jednoduché zaznamenání zpráv, zašifrované do

speciální abecedy skládající se z teček a čárek. Morseho telegraf a způsob předávání zpráv, jako nejjednodušší způsob dorozumívání po drátě na velké vzdálenosti záhy zcela vytlačil ostatní systémy a všeobecně se ujal po celém světě. Až koncem

20. století byla Morseova abeceda plně nahrazena modernějšími formami komunikace.

T+T T e c h n i k a a t r h 4 / 2 0 2 0