výroèí

6

Murray Gell-Mann (15. září 1929–24. května 2019)

Murray Gell-Mann, nositel Nobelovy ceny za fyziku, se narodil 15. září 1929 v New Yorku. Už jako malé dítě byl velmi nadaný, číst uměl

již ve třech letech a vysokoškolské studium na univerzitě v Yale začal ve svých patnácti letech. Roku 1948 zde získal svůj první titul

B.Sc. a později v roce 1951, pak na Massachusettském technologickém institutu obhájil doktorát. Přednášel na několika univerzitách, než se jeho domovskou univerzitou pro dalších čtyřicet let stala Caltech (Kalifornský technologický institut u Los Angeles).

Murray Gell-Mann se nejvíce věnoval výzkumu elementárních částic. Jeho významným přínosem bylo zjištění, že všechny těžké

částice se skládají z ještě jednodušších částic, tzv. kvarků. Roku 1969 Murray Gell-Mann obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Spolu

s dalšími vědci vytvořil teorii jaderné síly, nazvanou kvantová chromodynamika. Kromě fyziky se Gell-Mann zabýval také archeologií,

psychologií, ekonomikou a ekologií.

Georg Friedrich Ber nhard Riemann (17. září 1826–20. července 1866)

Georg Friedrich Bernhard Riemann, německý matemateik, zakladatel neeuklidovské geometrie zakřivených vícerozměrných prostorů,

se narodil 17. září 1826 v Breselenzu. Rodiče mu zemřeli již v dětství na tuberkulózu a stejný osud postihl i jeho sourozence. Riemann

studoval nejprve v Berlíně, později v Göttingenu u Karla Gausse. V té době vzniká nové odvětví matematiky, diferenciální geometrie.

Dosud se však všichni zabývali jen dvourozměrnou zakřivenou plochou. Až Riemann dokázal, že stejně lze studovat zakřivené

prostory o jakémkoli počtu rozměrů. Roku 1859 byl jmenován profesorem na göttingenské univerzitě. V té době již mnoho času

trávil v Itálii, kvůli svému zhoršujícímu se zdraví. Riemman umírá ve čtyřiceti letech v Itálii, 20. července 1866 na tuberkulózu.

Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (17. září 1857–19. září 1935)

Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, osamělý génius, zakladatel kosmonautiky, se narodil 17. září 1857 v malé vesničce Iževskoje

v Razjaňské gubernii v Rusku, v rodině lesního. Jeho otec byl Polák, matka Ruska. Byla to především matka, kdo učil Konstantina číst,

psát a počítat. V deseti letech však na následky prodělané spály téměř ohluchl, což ho vyřadilo z běžného života. Necítil se dobře

mezi lidmi a velmi těžko navazoval jakákoli přátelství. I proto ho vzdělávali soukromí učitelé spolu s jeho matkou. Po smrti matky

jej otec poslal studovat do Moskvy matematiku a fyziku. Na studiích žil jen o chlebu a o vodě, všechny peníze utratil za knihy

a pokusy. Složil učitelské zkoušky a později učil matematiku na učilišti v městečku Borovsk, kde se také oženil. Jeho manželka

s ním snášela bídu i jeho posedlost experimenty, kterým věnoval veškerý volný čas. Postupně tak vytvořil teorii reaktivních raket

schopných překonat zemskou přitažlivost. Konstantin Ciolkovskij byl autorem návrhu raketového motoru s kapalným palivem,

rozpracoval dynamiku raketového letu a vyřešil otázku přistání na povrchu kosmických těles bez atmosféry. Situace v jeho rodině však nebyla šťastná, měl sedm dětí, které však velmi strádaly jeho posedlostí vědou. Dvě děti zemřely na podvýživu a další

dvě spáchaly sebevraždu. Ani situace pro jeho výzkumy nebyla příliš dobrá, zlepšila se až po roce 1921, kdy dostal od vlády penzi

a dvojitý akademický plat, mohl přestat učit a věnovat se pouze vědě.

Leonhard Euler (15. duben 1707–18. září 1783)

18. září uplyne právě 225 let od úmrtí Leonharda Eulera, jednoho z největších matematiků všech dob. Švýcarský vědec se narodil v Basileji,

jeho otec byl duchovním, ale matematika byla jeho velkou zálibou. Leonhard Euler začal studovat na basilejské univerzitě již ve 13 letech

a kromě teologie a klasických jazyků si přibral i fyziku, matematiku, astronomii, ale i medicínu. Učení mu šlo velmi snadno a studium úspěšně

ukončil již v šestnácti letech. Poté odjel na pozvání Bernoulliho do Ruska, kde byl jmenován profesorem. Ve své práci publikoval ucelený

výklad diferenciálního a integrálního počtu. Je také objevitelem mnoha významných vztahů v téměř všech oblastech matematiky. Za jeho

nejvýznamnější objev je považována vlnová rovnice, se kterou přišel za svého pobytu v Berlíně, kam odjel roku 1741 pozvání pruského krále.

V roce 1766 se Leonhard Euler na pozvání ruské carevny Kateřiny Veliké vrátil zpět do Ruska, kde strávil zbytek života.

Louis Pasteur (27. prosince 1822–28. září 1895)

Louis Pasteur, francouzský biolog a chemik, zakladatel mikrobiologie a významná osobnost dějin lékařství, se narodil ve

francouzském městečku Arbois 27. prosince 1822. Pasteur byl nadaným žákem a brzy odešel studovat do Paříže, kde již roku

1847 získal doktorát. Od té doby začíná jeho slavná vědecká kariéra, během níž přišel s několika geniálními objevy. Vědecky

potvrdil, že alkoholové kvašení je způsobeno kvasinkami, a kvašení způsobují živé buňky bez přístupu vzduchu. Podle

něj se také jmenuje proces, kdy se mléko ohřeje pod tlakem na vysokou teplotu, tím dojde ke zničení kvasinek a mikrobů

a mléko nezkysne, pasterizace. Dalším jeho důležitým objevem byl důkaz, že život některých organismů je možný i bez

přístupu kyslíku. Neméně významným objevem je i očkování, které zabraňuje onemocnění vzteklinou u lidí pokousaných vzteklým zvířetem. Roku 1888 byl v Paříži založen institut pro léčbu vztekliny, nesoucí jeho jméno. Louis Pasteur byl

národním hrdinou a když 28. září 1895 zemřel, byl mu vypraven státní pohřeb.

Enrico Fermi (29. září 1901–28. listopadu 1954)

Enrico Fermi, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1938, se narodil 29. září 1901 v Římě. Byl nejmladší ze tří sourozenců a již od

dětství se zajímal o přírodní vědy, společně se svými bratry stavěl elektrické hračky a motory. Vystudoval univerzitu v Pise, promoval roku 1922. Strávil také nějaký čas na institutu Maxe Borna v Göttingenu. Jeho první velký úspěch na sebe nenechal dlouho

čekat. Dokázal převést Pauliho vylučovací princip na chování atomů v plynném prostředí. Tzv. Fermi-Diracova statistika se stala

důležitým nástrojem pro výpočty v kvantové fyzice. Roku 1933 předpověděl působení další neznámé fyzikální síly v jádře, kterou

nazval slabou jadernou silou. Vytvořil také její popis. V roce 1938 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Kvůli obavám z nastupujícího

fašismu brzy odjel do Spojených států, kde získal místo profesora na Kolumbijské univerzitě. Byl také členem týmu, který měl za

úkol zkonstruovat atomovou bombu. Po válce byl jmenován ředitelem nově vzniklého Institutu jaderných studií.

T+T T e c h n i k a a t r h 9 / 2 0 1 9

vyroci.indd 6

12.9.2019 15:59:09