6

výroèí

L eo n h a rd E u l e r ( 1 5 . d u b n a 1 7 0 7 – 1 8 . z áří 1783)

Euler je považován za nejlepšího matematika 18. století a za jednoho z nejlepších matematiků vůbec. Byl také velmi

plodným autorem knih: jeho sebrané spisy čítají téměř 80 svazků. Provedl mnoho objevů na poli diferenciálního počtu a teorie grafů. Zavedl také spoustu nových moderních matematických pojmů a symbolů, obzvlášť v matematické

analýze. Je také proslulý svými pracemi v mechanice, optice a astronomii. Eulerův portrét se objevil na desetifranku

šesté série švýcarské bankovky a na švýcarských, ruských a německých poštovních známkách. Na jeho počest byl

po něm pojmenován asteroid.

F rie dr i c h Wöh l e r ( 3 1 . č e r v e n c e 1 8 0 0 –23. z áří 1882)

Friedrich Wöhler byl významný německý chemik. Pracoval a vyučoval chemii na polytechnice v Berlíně. Potom byl

až do roku 1836 umístěn na vyšší polytechnickou školu v Casselu a později se stal profesorem chemie na Univerzitě

v Göttingenu, kde pracoval až do své smrti. Největší význam má Wöhlerova práce v oblasti organické chemie, roku

1828 se mu podařilo syntetizovat zahříváním kyanatanu amonného močovinu, látku, pomocí níž vylučují savci ze

svého těla nepotřebný dusík, což je dnes považováno za milník konce vitalistických představ. Dva roky po syntéze

močoviny, v roce 1830, Wöhler publikuje společně s Justem von Liebigem výsledky výzkumu o kyselině kyanurové,

kyanaté a močovině. Wöhler spolu s Liebigem zkoumal také benzoylové sloučeniny. Jejich práce objasnily teorii radikálů a substituce v chemických sloučeninách. Wöhler byl také spoluobjevitelem beryllia, křemíku, karbidu vápníku

a mnoha dalších prvků. Za zmínku stojí jeho objev hliníku. Wöhler ho získal z kysličníku hlinitého, přestože se před

ním o to samé bez úspěchu pokoušeli Davy, Oerstedt a Berzelius. Dále se mu podařilo izolovat yttrium, beryllium

a zjistil, že křemík může být z získán ve formě krystalů. V dalších letech přispěl svými pokusy k objevu titanu, vanadu,

niobu, tantalu i uranu. Dále uspěl při pokusu získat čistý nikl a se dvěma svými přáteli založil v Kasselu továrnu na jeho

výrobu. Studoval také chinony, alkaloidy i acetylen.

G erol a m o C a rd a n o ( 2 4 . zá ř í 1 5 0 1 – 2 0 . z áří 1576)

Italský matematik, filosof, astronom a astrolog. Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů rozvoje přírodních věd,

neoplatonismu a hermetických nauk období renesance. Působil v převážně Miláně, Pavii a Bologni. Od roku 1570,

po zákazu vyučovat a publikovat pro údajné kacířství, žil v Římě. V roce 1545 napsal spis Ars magna, ve kterém

uveřejnil postupy na řešení rovnic 3. a 4. stupně, jejichž výsledkem jsou takzvané Cardanovy vzorce. Jejich postupy

vymysleli jeho žáci Niccolo Fontana Tartaglia S. del Ferro, resp. Lodovico Ferrari. Jako první se zabýval matematickou

pravděpodobností, popsal Cardanův závěs (křížový závěs, poprvé zmíněný Filónem Byzantským) a Cardanův kloub.

V oblasti medicíny se snažil dát oboru vědecký základ a zajistit, aby medicína pomáhala praktickému léčitelství – zanechal mnoho pozorovaní z oblasti patologie, teralogie a o infekčních chorobách. Patřil k nejvýraznějším renesančním

astrologům. Napsal knihy o metoskopii a astrologii a působil jako dvorní astrolog Joachima I. von Brandenburg. Patřil

také mezi vášnivé hráče šachu.

Pau l E h re n f e s t ( 1 8 . l e d n a 1 8 8 0 –2 5 . září 1933)

Paul Ehrenfest byl rakouský fyzik a matematik. Od roku 1899 studoval ve Vídeňské univerzitě Technische Hochschule,

kde poslouchal mj. Boltzmannovy přednášky o mechanické teorii tepelné energie, tj. současné kinetické teorii plynů.

Ve Vídni také pod Boltzmannovým vedením vypracoval a 23. června 1904 obhájil disertační práci nazvanou „Pohyb

pevných těles v kapalinách a Hertzova mechanika“. V roce 1901 přešel v rámci studia do Göttingenu. V Göttingenu

se Ehrenfest seznámil se svou budoucí ženou, matematičkou ruského původu Taťánou Alexejevnou Afanasjevou.

V roce 1911 spolu sepsali článek objasňující základy statistické mechaniky. Později se stal nástupcem H. A. Lorentze

na katedře teoretické fyziky v Leydenu. K jeho žákům patřil mj. Hendrik Casimir.

Vác l a v Kr á l ( 2 7 . zá ř í 1 9 3 6 – 2 6 . ř í j n a 2 005)

Český automobilový designér, konstruktér a závodník. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní

a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil. Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá

Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval

na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové

obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů

značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více

než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří automobil Tatra MTX V8, Dioss Rebel a Tatra Prezident. Jedná se

o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Jeho studie vozu Laurin &

Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu (CX = 0,17). Věnoval se i průmyslovému

designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro

domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.

G eor ge s C h a r p a k ( 1 . s r p n a 1 9 2 4 – 2 9 . z áří 2010)

Georges Charpak byl francouzský fyzik polského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1992), kterou obdržel za

vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory. Tento detektor je schopen zachytit každou sekundu

dráhu několika miliónů částic a tato data předat počítači k vyhodnocení. Dřívější detektory, jako bublinková komora

či mlžná komora, měli řádově nižší schopnost záchytu částic. Rychlost a přesnost detektoru vyvolala převrat v částicové fyzice. Od roku 1990 se drátěná komora používá téměř u všech experimentů v částicové fyzice. Charpakova

komora nalezla také uplatnění v medicíně, biologii a v průmyslu. Charpak se do Paříže z Polska přestěhoval s celou

svojí rodinou v sedmi letech. Za druhé světové války byl v odboji a v roce 1943 byl zajat vichisty. V roce 1944 vězněn

v koncentračním táboře v Dachau, odkud byl po roce propuštěn a dalším se stal občanem Francie.

T+T T e c h n i k a a t r h 9 / 2 0 1 7