4

výroèí

Louis Blériot (1. července 1872–2. srpna 1936)

Francouzský vynálezce a letecký konstruktér. Blériot a jeho společník Gabriel Voisin založili továrnu na vývoj a výrobu letadel

Blériot-Voisin Company. V letech 1903–1906 společnost vyvinula několik typů letadel. Po letech, kdy se zdokonaloval v umění

pilotáže, se Blériot rozhodl pokusit získat cenu jednoho tisíce liber, nabízenou londýnským deníkem Daily Mail za úspěšný

přelet kanálu La Manche. 25. července 1909 uletěl 22 mil (35 km) z Les Barraques (blízko Calais) do Doveru ve svém motorovém letounu Blériot XI poháněném benzínem Shell Spirit. Let trval 40 minut. V následujících letech se stal Blériot úspěšným

podnikatelem, který ve své firmě Société Pour Aviation et ses Derives (známější pod akronymem SPAD) vyrobil tisíce letadel

nasazených státy Trojdohody do bojů v 1. světové válce. Vyráběl také automobilové svítilny, motocykly a jízdní kola.

Ferdinand von Zeppelin (8. července 1838–8. března 1917)

Německý konstruktér ztužených vzducholodí. Od roku 1863 působil jako pozorovatel v americké občanské válce, které se

později zúčastnil na straně Severu. Tam také 19. srpna 1865 vzlétl ke svému prvnímu balónovému letu. Osvědčil se i za pruskorakouské války, kde působil jako velitel jezdeckého oddílu. V následující válce s Francií (1870) Francouzi úspěšně používali

balóny pro spojení z obležené Paříže. Patent na řiditelnou vzducholoď získal Zeppelin 31. srpna 1893. První vzducholoď

LZ 1 začal stavět v roce 1899 (ve svých 61 letech). Během dalších let své vzducholodě zdokonaloval, ale po katastrofě LZ 4

se zdálo, že jeho projekty končí. Zachránila je ale lidová sbírka a před první světovou válkou patřily jeho podniky k největším

v Německu. Postupně v nich ale ztrácel vliv a stal se spíše národní ikonou. Ke konci života se ještě poměrně úspěšně věnoval

konstrukci obřích bombardérů. Byla po něm pojmenována nejslavnější vzducholoď meziválečného období Graf Zeppelin

a jeden z největších létajících strojů všech dob, Graf Zeppelin II.

Guglielmo Marconi (25. dubna 1874–20. července 1937)

Italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik. 2. června 1896 získává patent na bezdrátový telegraf. V roce 1897 zakládá telegrafní

společnost a vysílá na vzdálenost 15 km. V roce 1898 realizoval první sportovní reportáž spojením z palub lodí a o 3 roky později provedl první transatlantické bezdrátové spojení. Byl autorem mnoha vynálezů (bezdrátový telegraf, magnetický detektor,

duplexní radiotelegrafie, rotační jiskřiště, vodorovná směrová anténa atd.). Pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (provoz

zahájilo v roce 1931). V roce 1909 obdržel společně s Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku. Od roku 1930 byl předsedou

Italské královské akademie, v roce 1936 se stal členem Papežské akademie věd.

Amedeo Avogadro (9. srpna 1776–9. července 1856)

Italský fyzik, jeden ze zakladatelů fyziky plynů. Jeho objevy umožnily určení relativních atomových hmotností prvků. Vystudoval

práva. Postupně ale opouštěl advokacii a začal se věnovat svému koníčku – fyzice. Nejprve se stal demonstrátorem fyziky

na turínské univerzitě, později profesorem fyziky ve Vercelli. V roce 1820 se vrátil do Turína jako přednosta nově založené

katedry vyšší fyziky. Na ní pracoval až do roku 1850. Nejprve se zabýval elektřinou, ale později se věnoval fyzice plynů.

Roku 1811 formuloval hypotézu, že ideální plyny obsahují v objemové jednotce plynu při stejném tlaku a teplotě stejný počet

molekul (Avogadrův zákon). Dokázat se ji ale podařilo až o půl století později na základě kinetické teorie plynů.

Charles-Augustin de Coulomb (14. června 1736–23. srpna 1806)

Francouzský fyzik, zakladatel elektrostatiky. Zvolil si vojenské povolání a stal se specialistou na vojenské stavby. Devět let strávil

na ostrově Martinique, kde vedl opevňovací práce. Po návratu do Paříže se věnoval výzkumům elektřiny a magnetismu. Jeho

práce byla vysoce ceněna, stal se členem francouzské Akademie věd. V roce 1785 formuloval zákon pro silové působení

nábojů – tzv. Coulombův zákon. Roku 1789, po vypuknutí francouzské revoluce, se vzdal všech úřadů i hodností (byl podplukovníkem) a stáhl se na svůj statek v Blois. Roku 1800 byl Napoleonem povolán na Pařížskou univerzitu, kde působil

až do své smrti. Mimo Coulombova zákona odvodil zákon pro silové působení magnetických pólů, zabýval se výzkumem

vlečného tření a formuloval zákony, kterými se řídí, zkoumal vnitřní tření kapalin. Je po něm pojmenována jednotka elektrického náboje Coulomb v soustavě SI.

Georg Lankensperger (31. března 1779–11. července 1847)

Německý vynálezce řídicího ústrojí s rejdovými čepy. Lankenspergerův vynález z roku 1816 byl původně určen pro konstrukci

kočárů tažených koňmi. Jeho princip se však u osobních i nákladních automobilů používá dodnes.

Jean Picard (21. července 1620–12. července 1682)

Francouzský astronom, který jako první vyslovil myšlenku, že Zemď nemá pĢesný tvar koule. Jeho výsledky o rozmďrech

Zemď použil Newton na potvrzení svého gravitaĀního zákona. Picard jako jeden z prvních vytváĢel mapy na základď

vďdeckých metod, zabýval se také hydraulikou, napĢ. pĢišel na to, jak napájet fontány ve Versailles. Po J. Picardovi je

pojmenován kráter na Mďsíci.

T+T T e c h n i k a a t r h 7 – 8 / 2 0 2 0