výroèí

4

Viktor Kaplan (27. listopadu 1876–23. srpna 1934)

Rakouský inženýr a vynálezce Kaplanovy turbíny. V letech 1895–1900 vystudoval Vídeňskou Vysokou školu technickou, kde

studoval stavbu strojů a Dieselových motorů. V roce 1901 začal pracovat ve strojírnách Genz and Co. v Leobersdorfu u Vídně

na spalovacích motorech. Po dvou letech odešel na Německou vysokou školu technickou v Brně, jako konstruktér ústavu

nauky o strojích, kinematice a strojnictví. Roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů, roku 1918 byl

jmenován řádným profesorem, v roce 1926 získal čestný doktorát na Vysoké škole technické v Praze a roku 1934 na Vysoké

škole technické v Brně. Kaplan prováděl v Brně množství pokusů, aby popsal nejvhodnější parametry Francisových turbín

a modifikoval je pro různé hodnoty průtoků a spádů. Jeho vynález vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami se datuje

do roku 1912. Kaplan na ní začal pracovat v roce 1910, kdy byla zřízena za podpory slévárny a strojírny Ignáce Storka laboratoř,

ve které prováděl své pokusy. Kaplanova turbína se dočkala svého patentu až po první světové válce, v roce 1920.

Johannes Kepler (27. prosince 1571–15. listopadu 1630)

Německý matematik, astrolog a astronom. V roce 1600 přišel Kepler do Prahy. Stal se asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti

císařským matematikem a astrologem. Na Braheho podnět propočítal dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech objevil v Praze

první dva ze svých slavných Keplerových zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova. V letech

1607–1612 bydlel v dnešním domě U Francouzské koruny. V roce 1612 odešel Kepler do Lince a později v roce 1626 do Ulmu.

Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho práce Nova

Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině.

Přitom použil infinitezimálních metod a toto dílo znamenalo významný krok ke vzniku moderních integračních metod. V práci

Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval

svůj třetí zákon. Ztotožňoval se s odsouzením Giordana Bruna, a jeho učení o Vesmíru plném sluncí považoval za kacířství.

James Clerk Maxwell (13. listopadu 1831–5. listopadu 1879)

James Clerk Maxwell, skotský fyzik, pocházející ze šlechtického rodu se narodil 13. listopadu 1831. Jeho nejvýznamnějším

objevem byl poznatek, že světlo je elektromagnetické vlnění. Odvodil také rovnice elektromagnetického pole. Maxwell byl

samotář a již od dětství se zajímal o fyziku. Svou první vědeckou práci publikoval v pouhých čtrnácti letech a jen o dva roky

později začal svá studia na univerzitě v Edinburgu. V pětadvaceti letech byl jmenován profesorem a roku 1860 přesídlil do

Londýna, kde vyučoval na King´s College. Zde se setkal s Faradayem, kterého velmi obdivoval. Roku 1864 se Maxwellovi

podařilo odvodit soustavu čtyř rovnic elektromagnetického pole. Tomuto oboru se věnoval i nadále a další objev na sebe

nenechal dlouho čekat. Maxwell přišel na to, že i světlo je elektromagnetické vlnění. Jeho dalším významným přínosem bylo

zdokonalení kinetické teorie plynů. James Clerk Maxwell zemřel předčasně, již ve věku 48 let na rakovinu.

Jean Le Rond d’Alembert (16. listopadu 1717–29. října 1783)

Jean Le Rond d‘Alembert, francouzský matematik, fyzik a filozof se narodil v Paříži. Pár dní po narození ho matka odložila na schodech

kostela Sant-Jean-le-Rond, odtud pochází i jeho jméno, neboť bylo zvykem dítě pojmenovat po patronovi kostela. Brzy však byl

adoptován a dostal se do rodiny sklenáře. Jeho otec mu později tajně platil studia, ale přát si zůstat nepoznán. Jean Le Rond

d‘Alembert studoval filozofii, právo a umění a v roce 1735 získal titul bakalář. Ve studiu pokračoval na právnické škole a roku

1738 byl jmenován advokátem. Zajímal se také o medicínu a matematiku a roku 1739 publikoval svoji první vědeckou práci.

Další jeho publikace vyšla v roce 1740, tentokrát z oboru fluidní mechaniky. V této práci popsal tzv. D´Alembertův paradoxon, že

na těleso pohybující se v ideální tekutině nepůsobí odporová síla, což platí nejen pro kouli, ale pro těleso libovolného tvaru.

Niels Bohr (7. října 1885–18. listopadu 1962)

Niels Bohr, dánský fyzik, zabývající se především atomovou a jadernou fyzikou, držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku

1922, se narodil 7. října 1885 v Kodani. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec byl profesorem na univerzitě a matka

vzdělaná žena z bohatého židovského rodu. Svá studia na kodaňské univerzitě začal Bohr roku 1903 a již v roce 1911

obhájil doktorát. Později pracoval u Ernesta Rutherforda, kde také vyvinul svůj model atomu, tzv. Bohrův model

atomu, což byl první kvantový model. Spolu s Wernerem Heisenbergem dospěli k názoru, že atomové jevy jsou jak

částicového, tak i vlnového charakteru. V roce 1916 se stal profesorem na kodaňské univerzitě a roku 1922 pak obdržel

Nobelovu cenu za fyziku. Roku 1939, kdy Niels Bohr pobýval na několikaměsíční návštěvě ve Spojených Státech se mu

podařilo ve spolupráci s Johnem Wheelerem objasnit mechanismus štěpení atomových jader.

Michail Vasiljevič Lomonosov (19. listopadu 1711 – 15. dubna 1765)

Michail Vasiljevič Lomonosov se narodil v malé vesnici Denisovka, poblíž Archangelska, v obyčejné rodině, což mu později

mělo znemožnit studia na škole. V devatenácti letech se vydal za studiem do Moskvy a aby byl přijat, vydával se za syna

venkovského šlechtice. Snadno se učil cizím jazykům a díky svým vynikajícím výsledkům se dostal na další studia na univerzitu do Petrohradu. Roku 1736 byl vyslán do Německa, kde teprve viděl, jaký obrovský rozdíl je mezi moderní vědou a jak

moc Rusko zaostává. Po svém návratu do Pertohradu vybudoval první chemickou laboratoř, ale věnoval se také metalurgii,

kartografii a hornictví a snažil se o rozvoj ruského průmyslu. K jeho dalším obrovským zásluhám ve vědě patří vytvoření

první správné kinetické teorii tepelných jevů, a také formulace zákona zachování hmoty. Michail Vasiljevič Lomonosov byl

ruským velikánem, položil základy vědy, školství, ale také literatury a moderního jazyka. Oblast jeho zájmů byla velmi široká.

Ve své době byl ceněn především jako historik a básník.

T+T T e c h n i k a a t r h 1 1 / 2 0 1 8

vyroci_c.indd 4

19.11.2018 14:51:31