Výročí: osobnosti a události techniky 6/2018
Výročí v Technika a trh 6/2018: osobnosti a události z historie techniky
4
výroèí
T+T
T
ec
hnik
a
a
t
r
h
6/
2
0
1
8
Slavný německý fyzik a nositel Nobelovy ceny. Studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce
1872. Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburgu (1895). Jeho výzkumy se týkaly
oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie
tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyb-
livé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu
na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909
přineslo Nobelovu cenu – druhou polovinu získal Guglielmo Marconi.
Karl Ferdinand Braun (6. června 1850–20. dubna 1918)
Francouzský fyzik, zakladatel termodynamiky, známý především svými teoretickými pracemi o tepelných strojích. Byl
synem ministra války v době Napoleonovy vlády, generála Lazara Carnota. Vystudoval pařížskou École Polytechni-
que a poté nastoupil do armády, kde sloužil do roku 1828 jako poručík generálního štábu. V roce 1821 se seznámil s
parním strojem v Magdeburgu. Pokusil se popsat fyzikální model takového stroje. Své závěry publikoval v roce 1824
v díle Úvahy o hybné síle ohně (Réflexions sur la Puissance Motrice du Feu). Popsal v něm cyklus stroje, kde probíhá
ohřívání, expanze, ochlazení a opětné stlačení ideálního plynu, dnes známý jako Carnotův cyklus.
Nicolas Léonard Sadi Carnot (1. června 1796–24. srpna 1832)
Všestranný fyzik. Jeho nejvýznamnějším objevem je obecný matematický popis elektromagnetického pole dnes známý
jako Maxwellovy rovnice. Publikoval první barevnou fotografii jako důkaz teorie aditivního míchání barev. V letech
1860–65 byl profesorem na King‘s College v Londýně. Poté se uchýlil na své venkovské sídlo a věnoval se práci na
matematickém zpracování Faradayových pozorování. Zjistil existenci elektromagnetických vln, i že světlo je také elek-
tromagnetické vlnění. Roku 1866 významně zdokonalil kinetickou teorii plynů vytvořenou Rudolfem Clausiem. Jako
první vysvětlil, proč Měsíc nemůže mít vlastní atmosféru (střední rychlost molekul je vyšší než úniková (2. kosmická)
rychlost na povrchu Měsíce, takže veškerá atmosféra by se rychle rozptýlila do vesmíru). Od roku 1871 působil jako
přednosta nově zřízené experimentální, tzv. Cavendishově laboratoři v Cambridgi.
James Clerk Maxwell (13. června 1831–5. listopadu 1879)
Francouzský fyzik, spolutvůrce Fabry-Pérotova interferometru. V roce 1913 společně s Henri Buissonem prokázal, že
ozón v horních vrstvách atmosféry je rozhodující pro absorpci UV záření. V návaznosti na tento objev roku 1929 Fabry
zorganizoval první mezinárodní kongres o atmosférickém ozónu. Z Marseille se Fabry přestěhoval do Paříže. Roku
1919 se zde stal generálním ředitelem Institutu optiky (Institut d‘optique) a v roce 1921 byl jmenován profesorem na
katedře fyziky na Sorbonně. O pět let později, po smrti A. Pérota, nastoupil na jeho místo profesora na Polytechnické
škole (École polytechnique). V roce 1927 byl zvolen členem francouzské Akademie věd.
Charles Fabry (11. června 1867–11. prosince 1945)
Německý optik, fyzik a astronom. Byl zakladatelem spektrální analýzy. Uskutečnil mnoho důležitých objevů v optice.
Ve dvaceti letech začal pracovat v manufaktuře na výrobu optického skla a už za dva roky se stal vedoucím výroby.
Stal se jedním z nejlepších odborníků, protože dokázal vyrobit velké kusy dokonalého skla, které se hodily na výrobu
čoček a skleněných hranolů do optických přístrojů. Pozoroval difrakci a interferenci rovnoběžných světelných paprsků
ve spojce, sestrojil achromatický mikroskop, jako první sestrojil difrakční mřížku, pomocí které změřil vlnové délky
ve spektru sodíku. Spojením dalekohledu s difrakční mřížkou započal studium slunečního spektra a spektra hvězd.
Objevil ve spektrech vesmírných objektů tmavé čáry, které se dnes nazývají jeho jménem.
Joseph von Fraunhofer (6. března 1787–7. června 1826)
Polský matematik. Zabýval se topologií a teorií množin. Roku 1934 se stal profesorem na varšavské univerzitě. Od
roku 1952 byl členem polské akademie věd, mezi lety 1948-67 ředitelem jejího matematického ústavu. Byl členem
prominentní skupiny polských matematiků, kteří se scházeli v Kawiarnia Szkocka (Skotská kavárna).
Věnoval se zejména obecné topologii a teorii metrických prostorů. Spolu s Alfredem Tarskim a Wacławem Sierpińskim
položili základy pojmu dnes nazývaného polský prostor. Charakterizoval Hausdorffovy prostory pomocí tzv. Kura-
towského axiomů uzávěru, podal nutnou a postačující podmínku pro rovinnost grafu (viz Kuratowského věta). V teorii
množin dodnes přetrvává Kuratowského myšlenka ztotožnění uspořádané dvojice.
Kazimierz Kuratowski (2. února 1896–18. června 1980)
vyroci_cerven_c.indd 4vyroci_cerven_c.indd 4 19.6.2018 9:519.6.2018 9:57:43