Máme výkon superpočítačů, ale vizi na úrovni kalkulačky
Česká elektrotechnika disponuje špičkovým hardwarem, její digitální transformaci však stále brzdí „analogové myšlení“. Ing. Jiří Holoubek, prezident Elektrotechnické asociace ČR, se v rozhovoru zamýšlí nad tím, proč nás víc než ceny mědi a evropské regulace ohrožuje vlastní strach z chyby a chybějící vize.
Identifikujete největší výzvy, kterým český elektrotechnický průmysl čelí?
Těch výzev je v současné době několik a úspěšně čelit jejich komplexu, není pro firmy jednoduché. Stále na nás dopadají důsledky totálního rozpadu, nebo částečného narušení dodavatelských řetězců. To se promítá do cen surovin a polotovatů, které jsou pro elektrotechnický průmysl důležité. A nejsou to jenom ony často zdůrazňované kovy jako měď, hliník, stříbro a další, ale také plasty, technické plyny a mnoho dalších, pro elektrotechnickou výrobu zásadních vstupů.
Další velkou výzvou je stále nedostatek kvalifikované pracovní síly. Zde je naším velkým očekáváním, zda a jak se projeví efekt zahájené podpory výuky STEM oborů na středních školách a univerzitách.
Mnoho firem se také stále potýká s nárůstem cen energie, který je zejména u energeticky náročnějších provozů dalším firmy ohrožujícím faktorem. V neposlední řadě je také potřeba uvést dopady stagnujícího evropského trhu zejména v odvětvích, kde je český elektrotechnický průmysl významným subkontraktorem.
Firmy, které začnou důsledněji využívat pokročilé digitální technologie pro optimalizaci a diverzifikaci jak na straně zdrojů (materiálových, energetických, lidských), tak na straně svých produktů, budou mít velkou konkurenční výhodu.
Do jaké míry sektor ovlivňuje evropská regulace? Máte konkrétní případ, kdy regulace firmám výrazně pomohla nebo naopak?
Abych byl upřímný, nevzpomínám si na nějaký vyloženě pozitivní příklad, kdy by evropská regulace firmám z našeho odvětví výrazně pomohla. Možná jsou to směrnice a nařízení týkající se bezpečnosti elektrických zařízení, robotických pracovišť, standardů využívaných v průmyslové automatizaci a elektronické komunikaci.
Na druhé straně jsme svědky až překotných regulačních aktivit Evropské komise v oblasti digitálních technologií, kdy se vzájemně prolínají a překrývají návrhy regulatorních opatření typu Digital Omnibus, AI Omnibus, Digital Fitness Check. Do toho procesu zasahuje i velmi rozsáhlá implementace již schválené evropské legislativy, paříklad AI Act, NIS2, DORA, Data Act, Cyber Resilience Act, CSA. Tento celý proces je o to komplikovanější, že u některých již implementovaných legislativních předpisů probíhá současně jejich revize včetně dalších doplňků.
Kde dnes podle Vás skutečně ztrácíme konkurenceschopnost?
Největší problém vidím v zaostávání postupné implementace pokročilých digitálních technologií jednak do obvyklých vnitropodnikových procesů, ale zejména také v digitální komunikaci firem se státem a jeho institucemi. Důvod nevidím v nedostatku nejrůznějších technologických nástrojů, ale zejména v absenci jakékoliv reálné vize o pozici firmy nebo podniku v následujících 5 – 8 letech, v rigidním přístupu k digitálním technologiím všemožně zdůvodňovaném často nesmyslnými argumenty, v neochotě experimentovat a s tím souvisejících obavách z případných chyb v rozhodování a v neefektivní a velmi „opatrné“ komunikací dobrých praxí.
Jakou roli v tomto prostředí hraje Elektrotechnická asociace ČR?
Elektrotechnická asociace je zaměstnavatelským a podnikatelským svazem. Její činnost je tedy orientovaná na tyto dvě základní oblasti, které jsou po mém soudu obě pro rozvoj českého podnikatelského prostředí, ale i zvyšování jeho konkurenceschopnosti a odbornosti velmi důležité.
Můžete uvést konkrétní projekt, iniciativu nebo vyjednávání, kde asociace reálně ovlivnila podmínky pro firmy?
V rámci aktivit zaměstnavatelských přebíráme úlohu sociálního partnera při kolektivním vyjednávání s reprezentacemi zaměstnaneckých organizací, spolupracujeme s odbornými školami jak středními, tak i vysokými a prostřednictvím Svazu průmyslu a dopravy ČR, jehož jsme kolektivním členem, vstupujeme do legislativního procesu mimo jiné i v oblasti pracovního práva.
Naši podporu podnikatelských aktivit členských subjektů naplňujeme organizováním společných účastí na veletrzích, jak zahraničních, tak i tuzemských, odborných seminářů a konferencí na aktuální témata související například s digitální transformací, uváděním nových výrobků na trh nebo využíváním nových obchodních modelů.
Ne všechny členské subjekty celou škálu činností v obou zmíněných oblastech využívají, nicméně naší snahou je, abychom konkrétní potřeby každého člena našimi aktivitami uspokojili.
Pokud byste měl zmínit jednu věc, která se o českém elektrotechnickém průmyslu málo ví, ale měla by zaznít, co by to bylo?
Myslím, že by bylo dobré na závěr zmínit a také zdůraznit, že český elektrotechnický průmysl je trvale jedním z nejdůležitějších a hlavně nejstabilnějších pilířů české ekonomiky. Díky jeho převážně subdodavatelskému postavení pro velmi široké portfolio koncových odběratelů je relativně odolný vůči ať už periodickým, nebo nahodilým propadům v různých odvětvích. Proto se nemusí více než 100 tisíc zaměstnanců, které v něm pracují, obávat o svou další pracovní a odbornou existenci.
text: Monika Ševčíková
foto: Aleš Vítek