Co bude formovat průmysl v roce 2026? Od pilotů k měřitelným výsledkům digitalizace a AI ve výrobě
50 | Technika & trh | 1–2/2026
dila a AI
provozu. Digitalizace azavádění nových technologií naráží
vpraxi především na otázku škálování pilotních projektů
napříč závody ajejich propojení sprocesy, řízením změny
akaždodenním fungováním výroby.
„V průmyslu dnes často není problém nové technologie
vyzkoušet, ale převést je zpilotní fáze doběžného provozu.
Skutečná výzva přichází ve chvíli, kdy je potřeba ověřené
řešení škálovat, napojit ho na existující systémy a sladit
sprocesy ilidmi. Pokud digitalizace zůstane jen sérií izolo-
vaných pilotů, nepřinese rmám očekávaný přínos,“ uvedl
Michal Fichtner, vedoucí digitalizace výrobních operací ve
společnosti Continental. Zároveň upozornil, že bez práce
sintegrovanými daty, jasně denovaného cíle aměřitelných
přínosů zůstávají ipokročilé technologie jen dílčími nástroji
bez širšího dopadu nafungování výroby.
Data, software a investice
jako základ konkurenceschopnosti
Napřelomu let 2025 a2026 se stále zřetelněji ukazuje, že
o konkurenceschopnosti průmyslových rem přestávají
rozhodovat jednotlivé investice do výrobních technologií.
Dopopředí se dostává schopnost řídit výrobu prostřednic-
tvím dat, softwaru a digitálních nástrojů, které umožňují
reagovat nakolísající poptávku, tlak nanávratnost investic
arostoucí nejistotu vglobálním prostředí.
„Výrobní technologie jsou dnes z velké části komoditizo-
vané. Skutečná konkurenční výhoda se přesouvá ke kvalitě
softwarové adatové vrstvy nad výrobou, tedy k tomu, jak
rmy dokážou data sbírat, interpretovat avyužívat vreál-
ném čase. Právě průmyslový software, aplikovaná AI aplat-
formy propojující stroje, lidi a procesy umožňují rmám
optimalizovat výrobu, predikovat vývoj poptávky audržet
marže iv prostředí zvýšené nejistoty,“ uvádí Michal Šmída,
CEO RockawayQ.
Z investičního pohledu podle něj dává smysl zaměřit se
na řešení, která vytvářejí horizontální datovou vrstvu
nad výrobou a umožňují škálování napříč závody i celým
výrobním řetězcem. „Evropský průmysl má silnou tradici
ikvalitní talent. Jeho dlouhodobá konkurenceschopnost ale
bude záviset natom, zda se dokáže posunout odrole levné
výrobní základny kroli technologického partnera svysokou
přidanou hodnotou. Klíčovou roli vtom sehrají ekosystémy,
které propojí průmysl, technologické dodavatele akapitál,“
upřesňuje Šmída.
Co bude v roce 2026 rozhodovat
Letos se strategická rozhodnutí budou stále víc promítat
dokaždodenního řízení výroby. Geopolitická fragmentace,
proměnlivá globální poptávka, strukturálně vyšší ceny
energií vEvropě adražší kapitál vytvářejí prostředí, ve kte-
rém se zvyšuje tlak naschopnost plánovat, simulovat ařídit
výrobu vreálném čase. Firmy budou nuceny pracovat svíce
scénáři vývoje trhu arychleji upravovat své výrobní iinves-
tiční plány.
Napříč diskusí zaznívalo, že technologické inovace samy
o sobě nestačí. Digitalizace, automatizace a umělá inteli-
gence se v průmyslu posouvají z fáze pilotních projektů
dofáze produkčního nasazení, odkterého rmy očekávají
měřitelné výsledky. Rozhodující roli hraje schopnost pro-
pojit technologie sprocesy, daty aodpovědnostmi vrámci
rmy. Zkušenosti z praxe ukazují, že hlavní limity dnes
často nespočívají v dostupnosti technologií, ale v práci
sdaty, řízení změny aschopnosti úspěšná řešení škálovat
napříč závody adodavatelskými řetězci.
Výhled doroku 2026 tak naznačuje posun odizolovaných
investic ksystematickému budování digitálních adatových
základů výroby. Firmy, které dokážou propojit průmyslový
software, aplikovanou AI a spolupráci v širších ekosysté-
mech technologických partnerů akapitálu, získají výraznou
výhodu vřízení nákladů, exibility výroby aschopnosti rea-
govat navýkyvy trhu. Právě tato kombinace se podle disku-
tujících stane jedním zklíčových faktorů, které rozhodnou
o pozici evropského a českého průmyslu v následujících
letech.