vyroci_c_3.qxd
4
11.3.2023
9:49
Page 4
výroèí
Alexander Graham Bell (3. března 1847–2. srpna 1922)
Americký profesor fyziologie orgánů řeči a fyziky a vynálezce mikrofonu a konstruktér prvního použitelného telefonu (1876) a gramofonu (s A. C. Bellem a S. Tairotem, 1883). Zakladatel amerického koncernu Bell Telephone.
Bell použil membránu jak v mikrofonu, tak i sluchátku. Membrána kmitala v blízkosti cívky navinuté na ocelovém
magnetu. Toto uspořádání bylo nejen jednoduché, ale také nepotřebovalo baterii ani na přijímací, ani na vysílací straně. Nicméně indukční mikrofon byl málo citlivý a byl proto nahrazen uhlíkovým odporovým mikrofonem,
který se v podstatě užívá dodnes. Na jeho počest je pojmenována technická jednotka decibel.
Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta (19. února 1745–5. března 1827)
Italský fyzik proslulý svými objevy v oboru elektřiny. Vystudoval jezuitskou kolej, ale místo dráhy duchovního přestoupil na královský seminář. V té době se začal zajímat o výzkum elektřiny. Roku 1769 publikoval knihu O přitažlivé síle elektrického ohně a jevech s tím souvisejících, v níž zveřejnil hypotézu o souvislosti elektřiny a magnetismu. Přišel na ni ale už o šest let dříve, v pouhých 18 letech. V dalších letech sestavil a zdokonalil mnoho
přístrojů pro své pokusy. Mezi tím se stačil stát ředitelem lycea a v roce 1774 profesorem fyziky na gymnáziu
v Comu. V letech 1775–80 zkoumal složení vzduchu a na základě pokusů formuloval hypotézu o jeho složení ze
dvou různých plynů. V roce 1779 nastoupil na univerzitu v Pavii. Vrátil se tam opět k pokusům s elektřinou. Vynalezl kondenzátor a elektrometr, uvažoval o principech vzniku bouřek. V roce 1791 se dozvěděl o pokusech Luigi Galvaniho se žabími stehýnky, jejichž svaly se stahují při dotyku kovovým skalpelem. Odhalil, že se nejedná o živočišnou
elektřinu, ale o reakci kovů. V roce 1799 sestrojil první elektrický článek - Voltův sloup. Sestavil také řadu kovů podle
jejich elektrochemických potenciálů. O svých výzkumech přednášel 20. března 1800 před Královskou společností
v Londýně a 28. října 1801 v pařížském Institutu. Tam zaujal Napoleona Bonaparta, který jej podporoval, jmenoval
hrabětem a roku 1809 italským senátorem. Ani poté, co byl Napoleon poražen, neupadl Volta v nemilost a až do roku 1819 byl ředitelem fakulty matematiky a fyziky univerzity v Pávii. Od roku 1823 byl po srdeční mrtvici prakticky hluchý a slepý. Je po něm pojmenována jednotka elektrického napětí Volt.
William Henry Bragg (2. července 1862–10. března 1942)
Britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. V letech 1935-40 byl prezidentem Royal Society. Zabýval se zejména ionizací a pohlcováním radioaktivního záření v závislosti na vzdálenosti
od zdroje záření, schopností materiálů brzdit elektrony v závislosti na atomovém čísle materiálu (tzv. BraggůvGrayův vztah), rentgenovým zářením, které dlouho považoval za proud částic. Spolu se synem v roce 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určovaní krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např.
diamantu či kamenné soli. Za tento objev dostali roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku.
Albert Einstein (14. března 1879–18.dubna 1955)
Německý teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce
20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo
rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky. S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921
byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za "vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku". Obrovským vědeckým úspěchem totiž byly i ostatní tři práce z roku 1905 a v prvé řadě obecná teorie relativity, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Na jeho počest po něm byla pojmenována fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein.
Christian Doppler (29. listopadu 1803–17. března 1853)
Profesor elementární matematiky a praktické geometrie na Královském českém stavovském učilišti technickém v Praze v letech 1837–47. Publikoval řadu významných vědeckých studií, mj. v roce 1842 práci, v níž poprvé vyslovil
teorii, jejíž závěr, známý jako Dopplerův efekt, se stal základním zákonem astrofyziky. Dopplerův efekt nebo také Dopplerův posun popisuje změnu vlnové délky vlnění v závislosti na vzájemném pohybu pozorovatele a zdroje vlnění. V Dopplerově době se jev uplatňoval především v akustice. Ve 20. století však Dopplerův jev přinesl
revoluci v astrofyzice. Uznání se Dopplerovi dostalo až v roce 1859 (6 let po jeho smrti) objevem spektrální analýzy.
Wilhelm Conrad Röntgen (27.3. 1845–10.2.1923)
Německý fyzik. Od roku 1862 studoval na technické škole v Utrechtu, odkud byl vyloučen, v roce 1865 začal studovat tamtéž fyziku na univerzitě, studoval i strojní inženýrství na polytechnice v Curychu. Stal se uznávaným experimentálním fyzikem a působil jako profesor na univerzitách ve Štrasburku, Giessenu, Würzburgu a Mnichově. Publikoval vědecké práce z oblasti piezoelektrických a pyroelektrických vlastností krystalů, popsal například jev, kdy
rotující dielektrikum v elektrickém poli má magnetické vlastnosti (toto zjištění přispělo k formulování Lorentzovy
elektronové teorie), zabýval se i studiem kapalin, plynů. V roce 1895 při pokusech s katodovými paprsky objevil
nový druh záření, paprsky X (nazvány rentgenové) a zkoumal jejich vlastnosti. Zhotovil první rentgenové snímky
kovových předmětů a snímky kostí ruky (své manželky). Zemřel na leukémii v důsledku ozáření. V roce 1901 se stal
laureátem Nobelovy ceny za objev rentgenových paprsků.
T+T T e c h n i k a a t r h 3 / 2 0 2 3