6

výroèí

Evangelista Torricelli (15. října 1608–25. října 1647)

Italský fyzik a matematik, znám je především díky vynálezu barometru. Po smrti Galilea Galilei (8. ledna 1642), požádal

velkovévoda Ferdinando II de‘ Medici Torricelliho, zda by nepokračoval na Galileově postu velkovévodova matematika a profesora matematiky na Univerzitě v Pise. V této funkci vyřešil spoustu matematických problémů doby, např.

spočítal plochu a těžiště cykloidy. Vytvořil také několik teleskopů a mikroskopů, některé větší čočky s jeho vyrytým

jménem jsou dodnes uchovány ve Florencii. Torricelliho hlavní vynález byl rtuťový barometr, který vzešel z pozorování

praktického problému. Pumpaři toskánského velkovévody se pokoušeli dostat vodu do výšky 12 metrů, zjistili ale,

že pomocí sací pumpy se výš než do 10 metrů voda nedostane. Torricelliho napadlo použít rtuť, která je cca 14 krát

hustější než voda. V roce 1 643 použil 1 metr dlouhou na jednom konci zaslepenou trubičku, naplnil ji rtutí a postavil

ji na výšku do nádržky se rtutí. Sloupec rtuti klesl na hodnotu 76 cm a nad ní vzniklo Torricelliho vakuum. Jak už dnes

víme, výška sloupce kolísá podle měnícího se atmosférického tlaku, tak vznikl první barometr. Tento objev mu vysloužil

slávu, jednotka Torr se dnes používá při popisu velmi malých tlaků nebo při měření krevního tlaku.

Igor Ivanovič Sikorskij (25. května 1889–26. října 1972)

Letecký konstruktér a průkopník letectví. Jako první navrhl a postavil čtyřmotorový letoun (RBVZ Russkij Vitjaz), letadlo

se samonosným křídlem a první úspěšný vrtulník s konfigurací jednoho hlavního rotoru a jednoho ocasního. Narodil

se v Kyjevě na Ukrajině. V roce 1919 emigroval do USA. Tam nejprve pracoval jako učitel a lektor ve školství a hledal

uplatnění v leteckém průmyslu. V roce 1923 za pomoci některých bývalých ruských vojenských důstojníků založil

Sikorského leteckou inženýrskou společnost. V roce 1928 se Igor Sikorskij stal občanem USA. O rok později, v roce

1929, byla jeho společnost odkoupena americkou společností United Aircraft, která je dnes součástí společnosti United

Technologies Corporation. Sikorského letecká společnost je dnes jedním z největších světových výrobců vrtulníků.

Sikorskij experimentoval s létajícími stroji typu vrtulník ještě v Rusku, nicméně první úspěšný let se uskutečnil až 24.

května 1940. Použitý vrtulník nesl název Vought-Sikorsky 300. Měl jeden třílistý rotor poháněný motorem o výkonu

56 kW (75 koňských sil). Jeho dalším známým výrobkem je například vrtulník Sikorsky SH-60 Seahawk.

William Henry Gates III (28. října 1955)

Je spíše známý jako Bill Gates. Po dokončení šesté třídy základní školy přestoupil na exkluzivní soukromou střední

školu Lakeside School. Na této škole měl možnost poprvé pracovat s počítačem a začal se učit programovat. Několik

studentů této školy (mezi nimi kromě Gatese byl také Paul Allen) získalo od místní počítačové firmy možnost využívat

zdarma (resp. za to, že pomohou hledat chyby systému) její minipočítač PDP-10. V 17 letech Gates za svůj program

pro tvorbu školních rozvrhů získal 4 200 dolarů, ve stejném roce s Allenem založil firmu Traf-O-Data, kde pracovali

na systému pro analýzu dopravního provozu. Po střední škole nastoupil v roce 1973 na Harvard. V průběhu studia

vytvořil spolu s Allenem původní interpret programovacího jazyka Altair BASIC pro počítač Altair 8800 (první komerčně úspěšný osobní počítač). V roce 1975 založil s Allenem společnost Micro-Soft, ze které se později stala Microsoft

Corporation. Vzhledem ke komerčnímu úspěchu tohoto produktu se proto rozhodl ve třetím ročníku opustit školu

a věnovat se pouze podnikání. Klíčový průlom přišel na konci 70. let, když se společnost IBM chystala ke vstupu na

trh osobních počítačů se svým IBM PC (uvedeným v roce 1981). Gatesovi se podařilo firmě IBM prodat licenci na

operační systém, který zakoupil od místního výrobce počítačů. Operační systém MS-DOS se později stal de facto

standardem v oblasti osobních počítačů a partnerství s IBM.

Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887–30. října 1975)

Německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku společně s Jamesem Franckem v roce 1925 za objev zákonů, kterými

se řídí srážka elektronu s atomem. Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro

Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky. Mezi lety 1920–1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy

Philips v Eidhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři roky později se

vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických

důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945–1954)

pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR.

Walter Houser Brattain (10. února 1902–13. října 1987)

Brattain byl americký fyzik, objevitel tranzistoru, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1956. Pracoval v Národním

úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C. a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří

v New Yersey. Jeho výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu

wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod

odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří kde spolupracoval na výzkumu

polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače. Výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento

objev obdržel společně s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleyem v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku.

František Běhounek (28. října 1898–1. ledna 1973)

Český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury a literatury pro mládež a science fiction.

Po absolutoriu Karlovy University pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval

rovněž radiologii, pod přímým vedením paní Marie Curie-Skłodowské. Po návratu do Československa vybudoval

Státní radiologický ústav (1926). Roku 1926 se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowske, části výpravy Roalda

Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se

ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl, jako specialista na kosmické záření, vědeckým

členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první

Čech, přeletěl nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové

kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin, popsal v knize Trosečníci na kře ledové. V roce 1929, rok po návratu

z této výpravy, habilitoval na Karlově Univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se

zabýval vědeckou prací i psaním knih. V letech 1933–45 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936–38 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945

byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se

stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korenspondentem ČSAV.

Roku 1954 získal profesuru na Karlově univerzitě.

T+T T e c h n i k a a t r h 1 0 / 2 0 1 7