6
výroèí
Evangelista Torricelli (15. října 1608–25. října 1647)
Italský fyzik a matematik, znám je především díky vynálezu barometru. Po smrti Galilea Galilei (8. ledna 1642), požádal
velkovévoda Ferdinando II de‘ Medici Torricelliho, zda by nepokračoval na Galileově postu velkovévodova matematika a profesora matematiky na Univerzitě v Pise. V této funkci vyřešil spoustu matematických problémů doby, např.
spočítal plochu a těžiště cykloidy. Vytvořil také několik teleskopů a mikroskopů, některé větší čočky s jeho vyrytým
jménem jsou dodnes uchovány ve Florencii. Torricelliho hlavní vynález byl rtuťový barometr, který vzešel z pozorování
praktického problému. Pumpaři toskánského velkovévody se pokoušeli dostat vodu do výšky 12 metrů, zjistili ale,
že pomocí sací pumpy se výš než do 10 metrů voda nedostane. Torricelliho napadlo použít rtuť, která je cca 14 krát
hustější než voda. V roce 1 643 použil 1 metr dlouhou na jednom konci zaslepenou trubičku, naplnil ji rtutí a postavil
ji na výšku do nádržky se rtutí. Sloupec rtuti klesl na hodnotu 76 cm a nad ní vzniklo Torricelliho vakuum. Jak už dnes
víme, výška sloupce kolísá podle měnícího se atmosférického tlaku, tak vznikl první barometr. Tento objev mu vysloužil
slávu, jednotka Torr se dnes používá při popisu velmi malých tlaků nebo při měření krevního tlaku.
Igor Ivanovič Sikorskij (25. května 1889–26. října 1972)
Letecký konstruktér a průkopník letectví. Jako první navrhl a postavil čtyřmotorový letoun (RBVZ Russkij Vitjaz), letadlo
se samonosným křídlem a první úspěšný vrtulník s konfigurací jednoho hlavního rotoru a jednoho ocasního. Narodil
se v Kyjevě na Ukrajině. V roce 1919 emigroval do USA. Tam nejprve pracoval jako učitel a lektor ve školství a hledal
uplatnění v leteckém průmyslu. V roce 1923 za pomoci některých bývalých ruských vojenských důstojníků založil
Sikorského leteckou inženýrskou společnost. V roce 1928 se Igor Sikorskij stal občanem USA. O rok později, v roce
1929, byla jeho společnost odkoupena americkou společností United Aircraft, která je dnes součástí společnosti United
Technologies Corporation. Sikorského letecká společnost je dnes jedním z největších světových výrobců vrtulníků.
Sikorskij experimentoval s létajícími stroji typu vrtulník ještě v Rusku, nicméně první úspěšný let se uskutečnil až 24.
května 1940. Použitý vrtulník nesl název Vought-Sikorsky 300. Měl jeden třílistý rotor poháněný motorem o výkonu
56 kW (75 koňských sil). Jeho dalším známým výrobkem je například vrtulník Sikorsky SH-60 Seahawk.
William Henry Gates III (28. října 1955)
Je spíše známý jako Bill Gates. Po dokončení šesté třídy základní školy přestoupil na exkluzivní soukromou střední
školu Lakeside School. Na této škole měl možnost poprvé pracovat s počítačem a začal se učit programovat. Několik
studentů této školy (mezi nimi kromě Gatese byl také Paul Allen) získalo od místní počítačové firmy možnost využívat
zdarma (resp. za to, že pomohou hledat chyby systému) její minipočítač PDP-10. V 17 letech Gates za svůj program
pro tvorbu školních rozvrhů získal 4 200 dolarů, ve stejném roce s Allenem založil firmu Traf-O-Data, kde pracovali
na systému pro analýzu dopravního provozu. Po střední škole nastoupil v roce 1973 na Harvard. V průběhu studia
vytvořil spolu s Allenem původní interpret programovacího jazyka Altair BASIC pro počítač Altair 8800 (první komerčně úspěšný osobní počítač). V roce 1975 založil s Allenem společnost Micro-Soft, ze které se později stala Microsoft
Corporation. Vzhledem ke komerčnímu úspěchu tohoto produktu se proto rozhodl ve třetím ročníku opustit školu
a věnovat se pouze podnikání. Klíčový průlom přišel na konci 70. let, když se společnost IBM chystala ke vstupu na
trh osobních počítačů se svým IBM PC (uvedeným v roce 1981). Gatesovi se podařilo firmě IBM prodat licenci na
operační systém, který zakoupil od místního výrobce počítačů. Operační systém MS-DOS se později stal de facto
standardem v oblasti osobních počítačů a partnerství s IBM.
Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887–30. října 1975)
Německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku společně s Jamesem Franckem v roce 1925 za objev zákonů, kterými
se řídí srážka elektronu s atomem. Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro
Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky. Mezi lety 1920–1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy
Philips v Eidhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři roky později se
vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických
důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945–1954)
pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR.
Walter Houser Brattain (10. února 1902–13. října 1987)
Brattain byl americký fyzik, objevitel tranzistoru, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1956. Pracoval v Národním
úřadu pro míry a váhy (National Bureau of Standards) ve Washingtonu, D.C. a v roce 1929 přešel do Bellových laboratoří
v New Yersey. Jeho výzkum v Bellových laboratořích před druhou světovou válkou se nejdříve týkal fyziky povrchu
wolframu a později povrchu oxidů mědi a povrchu křemíku. Během druhé světové války se věnoval rozvoji metod
odhalení ponorek pro Columbia University. Po válce se vrátil do Bellových laboratoří kde spolupracoval na výzkumu
polovodičů pro praktické vytvoření zesilovače. Výzkum vedl v roce 1947 k objevu hrotového tranzistoru. Za tento
objev obdržel společně s Johnem Bardeenem a Williamem Shockleyem v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku.
František Běhounek (28. října 1898–1. ledna 1973)
Český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury a literatury pro mládež a science fiction.
Po absolutoriu Karlovy University pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval
rovněž radiologii, pod přímým vedením paní Marie Curie-Skłodowské. Po návratu do Československa vybudoval
Státní radiologický ústav (1926). Roku 1926 se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowske, části výpravy Roalda
Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se
ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl, jako specialista na kosmické záření, vědeckým
členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první
Čech, přeletěl nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové
kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin, popsal v knize Trosečníci na kře ledové. V roce 1929, rok po návratu
z této výpravy, habilitoval na Karlově Univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se
zabýval vědeckou prací i psaním knih. V letech 1933–45 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936–38 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945
byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se
stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korenspondentem ČSAV.
Roku 1954 získal profesuru na Karlově univerzitě.
T+T T e c h n i k a a t r h 1 0 / 2 0 1 7