výroèí

4

Dmitrij Ivanovič Mendělejev (27. ledna 1834–20. ledna 1907)

Ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvků. Svou první tabulku prvků publikoval v časopise Ruské chemické

společnosti v roce 1869, o rok později pak předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky, měla název Přirozená

soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených. K nejslavnějším objevům předpovězených

prvků patřil objev eka-aluminia (Ga), eka-boru (Sc) a zejména eka-silicia (Ge), jehož vlastnostem Mendělejev věnoval

nejvíce pozornosti. Gallium objevil v roce 1875 Lécoq de Boisbaudran spektrální analýzou ve sfaleritu, skandium roku

1879 Lars Frederik Nilson při studiu sloučenin prvků vzácných zemin a germanium roku 1886 Clemens Winkler při

analýze nerostu argyroditu. Objev germania se stal triumfem objevu periodického zákona. Mendělejev publikoval na

400 prací (včetně prací z fyziky a metrologie), např. práce o původu ropy a o jejím průmyslovém zpracování, o roztocích, provedl také například předběžné výpočty ledoborce Jermak. Napsal vynikající učebnici Základy chemie. Jeho

jménem je nazván kráter na Měsíci, minerál mendelevit a 101. prvek mendelevium.

Hugo Junkers (3. února 1859–3. února 1935)

Německý technik a konstruktér letadel. Začínal jako technik zabývající se plynovým vytápěním. Nejvíce slávy mu

však přineslo konstruování letadel, zasloužil se také o jejich aerodynamiku. Postavil vlastní továrnu a vyrobil první

celokovový dopravní letoun Junkers F-13 a ve své době nejpoužívanější typ Junkers Ju 52.

Dennis Gabor (5. června 1900–8. února 1979)

Maďarsko-britský fyzik. V roce 1948 objevil princip holografie. V roce 1971 získal Nobelovu cenu za fyziku. Studoval

na Technické univerzitě v Budapešti elektroinženýrství, později dokončil studia v Berlíně na Německé univerzitě , kde

tou dobou přednášeli Albert Einstein, Max Planck, Walther Hermann Nernst a Max von Laue. Jeho doktorská práce

byla na téma rychlého osciloskopu, v průběhu které vyrobil první železem stíněnou magnetickou elektronovou čočku.

Od roku 1927 působil ve firmě Siemens & Halske AG, jedním z jeho prvních úspěšných vynálezů byla vysokotlaká

křemenná rtuťová výbojka. Experimentálně pracoval na Langmuirově paradoxu, holografickém mikroskopu, teoreticky

se věnoval teorii komunikace, plazmatu, magnetronu a jaderné fúzi. Později v důchodu sestává členem Staff Scientist

of CBS Laboratories, Stamford, Conn, kde spolupracoval na nových schematech komunikace a zobrazování.

Wilhelm Conrad Röntgen (27. března 1845–10. února 1923)

Německý fyzik, jeden z nejtalentovanějších experimentátorů 19. století. Uznání svých kolegů se dočkal až ve čtyřiceti letech, a když šťastnou náhodou objevil paprsky, které potom dostaly jeho jméno, tak mu bylo ještě o deset let

více. V roce 1901 mu byla za objev rentgenového záření udělena první Nobelova cena za fyziku. Jako jediný se vzdal

přednášky při jejím přebírání. Jím objevené rentgenového záření našlo brzy uplatnění v lékařství a dalších oborech.

Protože si však svůj objev nepatentoval, zemřel v chudobě na rakovinu střev.

Josiah Willard Gibbs (11. února 1839–28. duben 1903)

Matematik a jeden z prvních amerických teoretických fyziků a chemiků. Jako fyzik dotvořil teoretický základ pro

chemickou termodynamiku. Jako matematik vynalezl vektorovou analýzu (nezávisle na Oliveru Heavisideovi). Celou

životní dráhu uskutečnil na univerzitě v americké Yale, kde získal první americkou hodnost Ph.D. v oboru inženýrství.

K jeho poctě byla v Yale vytvořena katedra teoretické fyziky, na které působil jako profesor.

William Henry Fox Talbot (11. února 1800–17. září 1877)

Britský vynálezce, fotograf, lingvista, matematik a vynálezce fotografické techniky kalotypie (také zvané talbotypie),

zabýval se také optikou. Byl členem britské vyšší třídy, dobře vzdělaný a úspěšný v různých oblastech přírodních a

humanitních věd. Své největší úspěchy trvalé hodnoty dosáhl v oblasti fotografie – vyvinul princip negativ-pozitiv,

který umožňuje vícenásobné reprodukce fotografického obrazu z jednoho originálu. Tento princip se stal základem

všech významných fotografických procesů zhruba od roku 1860 na více než 130 let. Před Talbotovým objevem dominoval proces daguerrotypie a po Talbotově principu přišla po roce 1990 na řadu digitální fotografie. Je považován

za jednoho z otců fotografie, spolu s Nicéphorem Niepcem, Louisem Daguerrem, Hippolytem Bayardem a Hérculem

Florencem.

T+T T e c h n i k a a t r h 1 - 2 / 2 0 1 8

vyroci_c.indd 4

1.2.2018 13:57:42