Výročí: osobnosti a události techniky 9/2023
Výročí v Technika a trh 9/2023: osobnosti a události z historie techniky
4
výroèí
TT ++ TT
Technika a trh 9/2023
Luigi Galvani (9. září 1737–4. prosince 1798)
Italský lékař a přírodovědec, Luigi Galvani, objevitel „živočišné elektřiny”. Původně se věnoval studiu teologie. Na ra-
du rodičů přestoupil na studium lékařství na univerzitě v Bologni. Univerzitu absolvoval v roce 1759 a od roku 1762
zde působil jako profesor anatomie a fyziologie. Stal se také profesorem porodnictví na nově vzniklé Akademii
věd a umění v Bologni. V roce 1772 byl zvolen jejím prezidentem. Věnoval se ale také výzkumné činnosti, ze-
jména neuzavřeným problémům anatomie. Mezi jeho ranné práce patří výzkum v oblasti srovnávací anatomie
a fyziologie, studium ledvin a sluchových orgánů ptáků. V roce 1773 analyzoval pohyby svalů žab. V roce 1774
přednesl příspěvek o vlivu opiátů na žabí nervy. Koncem roku 1780 začal pracovat na rozsáhlé sérii výzkumů, při
nichž vyvolával odezvy vlastnoručně připravených žabích preparátů na statickou elektřinu. Výsledky svého dlouho-
letého zkoumání shrnul v roce 1791 v pojednání Traktát o elektrických silách při pohybu svalů (De viribus electricita-
tis in motu musculari commentarius). V této práci dospěl Galvani k názoru, že zvířecí preparát je zdrojem tzv. živo-
čišné elektřiny, která má stejné vlastnosti a stejnou podstatu jako elektřina uměle vytvořená. Dle Galvaniho byl kladný
pól této živočišné elektřiny umístěn v nervech a záporný ve svalech. Kontrakce (výboj) pak vznikal např. při spojení
těchto dvou pólů (svalů a nervů) s kovem. O své teorii vedl dlouholeté spory s Alessandrem Voltou, který se nakonec
stal jeho spolupracovníkem a žákem. Volta navázal na jeho vědeckou činnost, objevil elektrochemický zdroj elektric-
kého proudu a v roce 1799 sestrojil první elektrochemický článek.
Leonhard Euler (15. dubna 1707–18. září 1783)
Švýcarský matematik a fyzik. Euler je považován za nejlepšího matematika 18. století a za jednoho z nejlepších ma-
tematiků vůbec. Byl také velmi plodným autorem knih: jeho sebrané spisy čítají téměř 80 svazků.Provedl mnoho
objevů na poli diferenciálního počtu a teorie grafů. Zavedl také spoustu nových moderních matematických po-
jmů a symbolů, obzvlášť v matematické analýze. Je také proslulý svými pracemi v mechanice, optice a astrono-
mii. Eulerův portrét se objevil na desetifranku šesté série švýcarské bankovky a na švýcarských, ruských a ně-
meckých poštovních známkách. Na jeho počest byl po něm pojmenován asteroid.
Michael Faraday (22. září 1791–24. srpna 1867)
Anglický chemik a fyzik. Ve věku 14 let nastoupil do učení na knihaře a za 7 let učení našel zalíbení ve vědě, zvláště
ve fyzice a chemii. Rozhodujícím okamžikem v jeho životě byly přednášky slavného chemika a vynálezce Hump-
hryho Davyho v Královském institutu v Londýně a následné zaměstnání v jeho laboratořích v roce 1813.Davy pak
tvrdil, že největším objevem v jeho životě byl právě mladík, který k němu přišel do učení. O svých pokusech si
Faraday vedl velmi podrobné zápisky. Jeho nejvýznamnější spisy pojednávají o elektřině a magnetizmu. Faraday
zavedl pojmy elektrické a magnetické pole a siločáry. Faradayovy matematické představy formuloval J. C. Max-
well. V roce 1824 uvedl Faraday elektrickým proudem do pohybu vodič v magnetickém poli – a prakticky od-
zkoušel princip elektromotoru. V roce 1831 dokázal, že existuje elektromagnetická indukce a sestrojil první trans-
formátor. Ještě koncem téhož roku předvedl opak svého pokusu z roku 1821, přeměnu pohybu v elektrický proud. Byl
to zárodek prvního dynama a také základ prvních elektráren. Ve svém díle formuloval elektrolytické zákony, ve kterých
kvantitativně stanovil chemické účinky elektrického proudu a definoval Faradayovu konstantu (Faradayův náboj). V ro-
ce 1845 zveřejnil svůj objev o polarizaci světelného paprsku. Je po něm pojmenována jednotka kapacity – 1 farad.
Friedrich Wöhler (31. července 1800–23. září 1882)
Významný německý chemik. Pracoval a vyučoval chemii na polytechnice v Berlíně. Potom byl až do roku 1836 umís-
těn na vyšší polytechnickou školu v Casselu a později se stal profesorem chemie na Univerzitě v Göttingenu, kde pra-
coval až do své smrti. Největší význam má Wöhlerova práce v oblasti organické chemie, roku 1828 se mu podaři-
lo syntetizovat zahříváním kyanatanu amonného močovinu, látku, pomocí níž vylučují savci ze svého těla
nepotřebný dusík, což je dnes považováno za milník konce vitalistických představ. Dva roky po syntéze močo-
viny, v roce 1830, Wöhler publikuje společně s Justem von Liebigem výsledky výzkumu o kyselině kyanurové,
kyanaté a močovině. Wöhler spolu s Liebigem zkoumal také benzoylové sloučeniny. Jejich práce objasnily teorii
radikálů a substituce v chemických sloučeninách. Wöhler byl také spoluobjevitelem beryllia, křemíku, karbidu váp-
níku a mnoha dalších prvků. Za zmínku stojí jeho objev hliníku. Wöhler ho získal z kysličníku hlinitého, přestože se
před ním o to samé bez úspěchu pokoušeli Davy, Oerstedt a Berzelius. Dále se mu podařilo izolovat yttrium, berylli-
um a zjistil, že křemík může být z získán ve formě krystalů. V dalších letech přispěl svými pokusy k objevu titanu, va-
nadu, niobu, tantalu i uranu. Dále uspěl při pokusu získat čistý nikl a se dvěma svými přáteli založil v Kasselu továrnu
na jeho výrobu. Studoval také chinony, alkaloidy i acetylen.
Gerolamo Cardano (24. září 1501–20. září 1576)
Italský matematik, filosof, astronom a astrolog. Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů rozvoje přírodních věd,
neoplatonismu a hermetických nauk období renesance. Působil v převážně Miláně, Pavii a Bologni. Od roku 1570,
po zákazu vyučovat a publikovat pro údajné kacířství, žil v Římě. V roce 1545 napsal spis Ars magna, ve kterém
uveřejnil postupy na řešení rovnic 3. a 4. stupně, jejichž výsledkem jsou takzvané Cardanovy vzorce. Jejich po-
stupy vymysleli jeho žáci Niccolo Fontana Tartaglia S. del Ferro, resp. Lodovico Ferrari. Jako první se zabýval ma-
tematickou pravděpodobností, popsal Cardanův závěs (křížový závěs, poprvé zmíněný Filónem Byzantským)
a Cardanův kloub. V oblasti medicíny se snažil dát oboru vědecký základ a zajistit, aby medicína pomáhala prak-
tickému léčitelství – zanechal mnoho pozorovaní z oblasti patologie, teralogie a o infekčních chorobách. Patřil k nej-
výraznějším renesančním astrologům. Napsal knihy o metoskopii a astrologii a působil jako dvorní astrolog Joachima
I. von Brandenburg. Patřil také mezi vášnivé hráče šachu.
vyroci_c_9.qxd 26.9.2023 14:10 Page 4