vyroci_c_9.qxd

4

26.9.2023

14:10

Page 4

výroèí

Luigi Galvani (9. září 1737–4. prosince 1798)

Italský lékař a přírodovědec, Luigi Galvani, objevitel „živočišné elektřiny”. Původně se věnoval studiu teologie. Na radu rodičů přestoupil na studium lékařství na univerzitě v Bologni. Univerzitu absolvoval v roce 1759 a od roku 1762

zde působil jako profesor anatomie a fyziologie. Stal se také profesorem porodnictví na nově vzniklé Akademii

věd a umění v Bologni. V roce 1772 byl zvolen jejím prezidentem. Věnoval se ale také výzkumné činnosti, zejména neuzavřeným problémům anatomie. Mezi jeho ranné práce patří výzkum v oblasti srovnávací anatomie

a fyziologie, studium ledvin a sluchových orgánů ptáků. V roce 1773 analyzoval pohyby svalů žab. V roce 1774

přednesl příspěvek o vlivu opiátů na žabí nervy. Koncem roku 1780 začal pracovat na rozsáhlé sérii výzkumů, při

nichž vyvolával odezvy vlastnoručně připravených žabích preparátů na statickou elektřinu. Výsledky svého dlouholetého zkoumání shrnul v roce 1791 v pojednání Traktát o elektrických silách při pohybu svalů (De viribus electricitatis in motu musculari commentarius). V této práci dospěl Galvani k názoru, že zvířecí preparát je zdrojem tzv. živočišné elektřiny, která má stejné vlastnosti a stejnou podstatu jako elektřina uměle vytvořená. Dle Galvaniho byl kladný

pól této živočišné elektřiny umístěn v nervech a záporný ve svalech. Kontrakce (výboj) pak vznikal např. při spojení

těchto dvou pólů (svalů a nervů) s kovem. O své teorii vedl dlouholeté spory s Alessandrem Voltou, který se nakonec

stal jeho spolupracovníkem a žákem. Volta navázal na jeho vědeckou činnost, objevil elektrochemický zdroj elektrického proudu a v roce 1799 sestrojil první elektrochemický článek.

Leonhard Euler (15. dubna 1707–18. září 1783)

Švýcarský matematik a fyzik. Euler je považován za nejlepšího matematika 18. století a za jednoho z nejlepších matematiků vůbec. Byl také velmi plodným autorem knih: jeho sebrané spisy čítají téměř 80 svazků.Provedl mnoho

objevů na poli diferenciálního počtu a teorie grafů. Zavedl také spoustu nových moderních matematických pojmů a symbolů, obzvlášť v matematické analýze. Je také proslulý svými pracemi v mechanice, optice a astronomii. Eulerův portrét se objevil na desetifranku šesté série švýcarské bankovky a na švýcarských, ruských a německých poštovních známkách. Na jeho počest byl po něm pojmenován asteroid.

Michael Faraday (22. září 1791–24. srpna 1867)

Anglický chemik a fyzik. Ve věku 14 let nastoupil do učení na knihaře a za 7 let učení našel zalíbení ve vědě, zvláště

ve fyzice a chemii. Rozhodujícím okamžikem v jeho životě byly přednášky slavného chemika a vynálezce Humphryho Davyho v Královském institutu v Londýně a následné zaměstnání v jeho laboratořích v roce 1813.Davy pak

tvrdil, že největším objevem v jeho životě byl právě mladík, který k němu přišel do učení. O svých pokusech si

Faraday vedl velmi podrobné zápisky. Jeho nejvýznamnější spisy pojednávají o elektřině a magnetizmu. Faraday

zavedl pojmy elektrické a magnetické pole a siločáry. Faradayovy matematické představy formuloval J. C. Maxwell. V roce 1824 uvedl Faraday elektrickým proudem do pohybu vodič v magnetickém poli – a prakticky odzkoušel princip elektromotoru. V roce 1831 dokázal, že existuje elektromagnetická indukce a sestrojil první transformátor. Ještě koncem téhož roku předvedl opak svého pokusu z roku 1821, přeměnu pohybu v elektrický proud. Byl

to zárodek prvního dynama a také základ prvních elektráren. Ve svém díle formuloval elektrolytické zákony, ve kterých

kvantitativně stanovil chemické účinky elektrického proudu a definoval Faradayovu konstantu (Faradayův náboj). V roce 1845 zveřejnil svůj objev o polarizaci světelného paprsku. Je po něm pojmenována jednotka kapacity – 1 farad.

Friedrich Wöhler (31. července 1800–23. září 1882)

Významný německý chemik. Pracoval a vyučoval chemii na polytechnice v Berlíně. Potom byl až do roku 1836 umístěn na vyšší polytechnickou školu v Casselu a později se stal profesorem chemie na Univerzitě v Göttingenu, kde pracoval až do své smrti. Největší význam má Wöhlerova práce v oblasti organické chemie, roku 1828 se mu podařilo syntetizovat zahříváním kyanatanu amonného močovinu, látku, pomocí níž vylučují savci ze svého těla

nepotřebný dusík, což je dnes považováno za milník konce vitalistických představ. Dva roky po syntéze močoviny, v roce 1830, Wöhler publikuje společně s Justem von Liebigem výsledky výzkumu o kyselině kyanurové,

kyanaté a močovině. Wöhler spolu s Liebigem zkoumal také benzoylové sloučeniny. Jejich práce objasnily teorii

radikálů a substituce v chemických sloučeninách. Wöhler byl také spoluobjevitelem beryllia, křemíku, karbidu vápníku a mnoha dalších prvků. Za zmínku stojí jeho objev hliníku. Wöhler ho získal z kysličníku hlinitého, přestože se

před ním o to samé bez úspěchu pokoušeli Davy, Oerstedt a Berzelius. Dále se mu podařilo izolovat yttrium, beryllium a zjistil, že křemík může být z získán ve formě krystalů. V dalších letech přispěl svými pokusy k objevu titanu, vanadu, niobu, tantalu i uranu. Dále uspěl při pokusu získat čistý nikl a se dvěma svými přáteli založil v Kasselu továrnu

na jeho výrobu. Studoval také chinony, alkaloidy i acetylen.

Gerolamo Cardano (24. září 1501–20. září 1576)

Italský matematik, filosof, astronom a astrolog. Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů rozvoje přírodních věd,

neoplatonismu a hermetických nauk období renesance. Působil v převážně Miláně, Pavii a Bologni. Od roku 1570,

po zákazu vyučovat a publikovat pro údajné kacířství, žil v Římě. V roce 1545 napsal spis Ars magna, ve kterém

uveřejnil postupy na řešení rovnic 3. a 4. stupně, jejichž výsledkem jsou takzvané Cardanovy vzorce. Jejich postupy vymysleli jeho žáci Niccolo Fontana Tartaglia S. del Ferro, resp. Lodovico Ferrari. Jako první se zabýval matematickou pravděpodobností, popsal Cardanův závěs (křížový závěs, poprvé zmíněný Filónem Byzantským)

a Cardanův kloub. V oblasti medicíny se snažil dát oboru vědecký základ a zajistit, aby medicína pomáhala praktickému léčitelství – zanechal mnoho pozorovaní z oblasti patologie, teralogie a o infekčních chorobách. Patřil k nejvýraznějším renesančním astrologům. Napsal knihy o metoskopii a astrologii a působil jako dvorní astrolog Joachima

I. von Brandenburg. Patřil také mezi vášnivé hráče šachu.

T+T T e c h n i k a a t r h 9 / 2 0 2 3