Výročí: osobnosti a události techniky 7–8/2017

4 výroèí Louis Blériot ( 1. července 1872–2. srpna 1936) Louis Blériot byl vynálezce, letecký konstruktér a pilot. Proslavil se svým letem, uskutečněným 25. července 1909, kdy poprvé překonal kanál La Manche na letounu těžším než vzduch. O letectví se zajímal od roku 1900 a následujících devět let věnoval vývoji, konstrukci a stavbě motorem poháněných letounů. Blériotův jednoplošník, byl prvním úspěšným letounem tohoto typu na světě. Stavbou letounů se téměř finančně zruinoval, proto se přihlásil do soutěže vypsané londýnským deníkem Daily Mail, který vypsal cenu 1 000 liber pro toho, kdo přeletí kanál La Manche. Úspěšný let trval 36 minut a 55 vteřin, ale byl velmi riskantní, protože Blériotův stroj nikdy dříve neletěl déle než dvacet minut. Po této době se vždy velmi zahřál motor a zadřel se. Krátce po této významné události se Blériot stal prezidentem společnosti vyrábějící letouny. Již během první světové války jich bylo postaveno více než 5 600, nejen pro Francii, ale například i pro Velkou Británii. Po válce Louis Blériot založil vlastní společnost, která se věnovala rozvoji komerční letecké dopravy. Pjotr Leonidovič Kapica (8. července 1894–8. dubna 1984) Pjotr Leonidovič Kapica, ruský fyzik, objevitel supratekutosti a nositel Nobelova ceny, se narodil 8. července 1894 v ruském Kronštadtu, v rodině vojenského inženýra. Vystudoval Vysokou školu polytechnickou v Petrohradě a po ukončení studia zde začal pracovat. V roce 1921 se přestěhoval do Anglie do Cambridge, kde pracoval v Cavendishově laboratoři. Na jedné ze svých pravidelných návštěv Sovětského svazu mu byl zabaven cestovní pas a bylo mu znemožněno znovu vycestovat. Mohl si alespoň vytvořit svoji laboratoř – Institut fyzikálních problémů při Sovětské akademii věd. Později také přednášel na moskevské univerzitě, odkud však musel kvůli odmítnutí spolupráce na atomové bombě odejít. Aby se i nadále mohl věnovat vědě, vytvořil si laboratoř na své chatě, kde se zabýval konstrukcí výkonných vysokofrekvenčních generátorů. Kapicu nejvíce zaujala fyzika nízký teplot (kryogenika) a jevy probíhající v plazmatu. Přispěl též k rozvoji fyziky silných magnetických polí, kvantové fyziky kondenzovaného stavu a elektroniky. Při pokusech s tekutým heliem se mu v roce 1937 podařilo objevit supratekutost. Stanislav Bechyně (20. července 1887–15. října 1973) Stanislav Bechyně, stavební inženýr, zakladatel betonového stavitelství v Československu, se narodil 20. července 1887 v Přibyslavi. Gymnázium vystudoval v Novém Městě na Moravě a ve studiu pokračoval v Praze, na Vysoké škole technické, kterou ukončil roku 1910. O deset let později byl na této škole jmenován profesorem statiky a dynamiky staveb železobetonu. Na Stavební fakultě Vysoké školy technické v Praze vyučoval až do roku 1958. Začátkem dvacátého století objevil pro československé stavitelství beton. Začal tento nový materiál používat nejen na stavbu budov, ale i pro mostní konstrukce. Jedním z prvních železobetonových mostů postavených v Československu je most Hořepík, na jehož konstrukci se Bechyně podílel. Dalším příkladem jeho originálních mostních konstrukcí mohou být mosty přes řeku Váh v Komárně, dálniční most u Senorab nebo obloukovitý most v Pardubicích. Nejznámější stavbou Stanislava Bechyně je pražský palác Lucerna. Vladimir Prelog (23. července 1906–7. ledna 1998) Vladimir Prelog, nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1975, se narodil 23. července 1906 v Sarajevu. Jako osmiletý chlapec stál nedaleko místa, kde byl zavražděn arcivévoda Ferdinand se svojí manželkou. Od roku 1924 do roku 1929, strávil pět let na studiích v Československu, na Českém technologickém institutu v Praze, kde se jeho vedoucím stal profesor Emil Votoček, jeden z prvních zakladatelů chemického výzkumu v Československu. Z důvodů velké hospodářské krize měl v Praze pouze skromné možnosti výzkumu. V roce 1935 tedy přijal místo na univerzitě v Zagrebu. Po německé okupaci Zagrebu se mu podařilo díky pozvání do Německa uprchnout i s manželkou do Švýcarska. Zde pracoval v Zurichu na Federal Institute of Technology a roku 1952 se stal profesorem. Hlavním zájmem Vladimira Preloga byly přirozené sloučeniny. Prelog také hodně cestoval a přednášel na více než 150 různých místech. Henry Ford (30. července 1863–7. dubna 1947) Henry Ford se narodil 30. července 1863, jako nejstarší syn v rodině farmáře. Měl pět sourozenců a na farmě prožil šťastné dětství. Již od útlého dětství se zajímal o technické věci a ve dvanácti letech si zařídil první dílnu. Roku 1879 odešel do Dietroitu, kde se vyučil mechanikem. Když se v roce 1888 oženil, začal se živit provozováním pily. O tři roky později začal pracovat jako technik ve společnosti Edison Illuminating Company, kde měl díky svému postavení vrchního inženýra čas i na svoje pokusy se spalovacími motory. Roku 1903 založil Henry Ford společnost Ford Motor Company, kde se vyrábělo několik automobilů denně. Henry Ford zcela změnil životní styl Američanů, neboť jim dal kvalitní, ale přesto cenově dostupná auta. David Politzer (31. srpna 1949) David Politzer, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2004, se narodil 31. srpna 1949 v New York City. Nejprve vystudoval střední školu v Bronxu, později ve studiu pokračoval na univerzitě v Michiganu a na Harvardu, kde roku 1974 získal titul Ph.D. Již v roce 1973, kdy mu bylo pouhých 24 let, publikoval svoji první vědeckou práci, což byl jeden z nejdůležitějších kroků na cestě k Nobelově ceně. Publikace se věnuje tzv. asymptotické volnosti, podle které se síla silné interakce mezi barevnými kvarky zeslabuje až k nule, pokud se kvarky k sobě přibližují. Dalším působištěm Davida Politzera se stal Kalifornský technologický institut (Caltech), kde mu byl udělen titul profesora teoretické fyziky. T+T T e c h n i k a a t r h 7– 8 / 2 0 1 7