výroèí

4

Erwin Rudolf Josef Alexander Schrödinger (12. srpna 1887–4. ledna 1961) Rakouský teoretický fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, který se proslavil především formulací nerelativistické vlnové rovnice pro popis hmotných částic (Schrödingerova rovnice). Za tuto základní práci obdržel v roce 1933 společně s Paulem Diracem Nobelovu cenu. Je také autorem proslulého myšlenkového experimentu Schrödingerova kočka, který asi nejlépe vystihuje Schrödingerův (a také mnoha dalších) skeptický postoj k obecně přijímané pravděpodobnostní interpretaci kvantové mechaniky. V roce 1926 Schrödinger publikoval svoji revoluční práci o vlnové mechanice a obecné teorii relativity. Díky tomuto úspěchu se stal hlavním kandidátem na Planckovo místo na Univerzitě v Berlíně, kam se v říjnu 1927 odstěhoval. Stal se zde Einsteinovým spolupracovníkem. Schrödinger přispěl významnou měrou nejen ke kvantové fyzice. V souvislosti s perzekucí Židů se Schrödinger rozhodl, že nebude žít v zemi s takovouto politikou. Roku 1933 získal místo v Magdalen College. Krátce po svém příjezdu do Oxfordu se dověděl, že jeho práce ve vlnové mechanice byla oceněna Nobelovou cenou za fyziku. Kromě fyziky studoval také řeckou vědu a filozofii.

Heinrich Rudolf Hertz (22. února 1857–1. ledna 1894) Německý fyzik, experimentálně ověřil Maxwellovy a Faradayovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení. Je po něm pojmenována jednotka SI pro frekvenci – Hz. Studoval v Mnichově a Berlíně. V Berlíně byl žákem profesorů Kirchhoffa a Helmholtze. V roce 1880 získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v Kielu a v roce 1885 jako řádný profesor v Karlsruhe. V roce 1889 se stal v Bonnu nástupcem slavného R.Clausia. Tam také působil po zbytek svého života. Jeho nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření bezdrátových vln z roku 1887. Přestože jejich šíření předpověděl Maxwell už v roce 1872, nebylo do té doby experimentálně prokázáno. Hertz dále dokázal i možnost nové vlny odrážet a lámat a tím prokázal, že mají stejný charakter, jako světlo.

Jiří Tlustý (5. ledna 1921–20. října 2002) Český inženýr a vědec v oblasti strojařského výzkumu, který působil v USA. Jiří Tlustý emigroval v roce 1971 do Kanady a v roce 1980 do USA. Přispěl značně k přesnosti, rychlosti a výkonnosti obráběcích strojů a tím všech výrobních odvětví, neboť na výrobě dalších výrobních strojů se podílejí i obráběcí stroje. Jeho první zásadní prací byla revoluční „Teorie samobuzených kmitů u obráběcího stroje“, kterou vypracoval ve svých 30-33 letech. To, že od té doby neztratil vedoucí úlohu v tomto oboru, se projevilo hmatatelně např. v tom, že v roce 1995 vyvinul nejpřesnější obráběcí stroj na světě obrábějící s přesností 1 milióntiny cm (čili 1 stotisíciny mm). Ve svých 80 letech v roce 2001 pracoval ještě na „5 úvazků“: jako univerzitní profesor na University of Florida, ředitel Centra pro výzkum obráběcích strojů, prezident své firmy MLI, spisovatel a předseda konference NAMRC. Je držitelem řady ocenění jak z Čech, tak i z USA.

Johann Ber noulli (27.července 1667–1.ledna 1748) Švýcarský matematik, fyzik a lékař. Zejména v oblasti matematiky dosáhl mimořádných úspěchů, byl jedním z nejvýznamnějších evropských vědců své doby a historie vůbec. Rovněž byl učitelem dalšího slavného matematika Leonharda Eulera. Na univerzitě Johann Bernoulli absolvoval kurzy medicíny, tedy oboru, který byl oficiálně hlavním předmětem jeho studia, zároveň se ale čím dál více věnoval studiu matematiky spolu se svým bratrem. Roku 1690 odešel do Ženevy, kde určitou dobu přednášel diferenciální počet. V roce 1694 získal doktorát na základě své disertační práce týkající se matematického popisu činnosti svalů. Rovněž už udržoval korespondenci s G. W. Leibnizem. V roce 1695 už mělo jméno Johanna Bernoulliho věhlas a byla mu nabídnuta profesorská křesla v Halle a v holandském Groningenu. Bernoulli přijal místo profesora matematiky v Groningenu a v říjnu 1695 se sem s manželkou a nedávno narozeným synem přestěhoval. Johann Bernoulli byl přezdíván „Archimédes své doby“, toto je i vytesáno na jeho náhrobním kameni.

William Henry Fox Talbot (11. února 1800–17. září 1877) Britský vynálezce, fotograf, lingvista, matematik a vynálezce fotografické techniky kalotypie (také zvané talbotypie), zabýval se také optikou. Byl členem britské vyšší třídy, dobře vzdělaný a úspěšný v různých oblastech přírodních a humanitních věd. Své největší úspěchy trvalé hodnoty dosáhl v oblasti fotografie – vyvinul princip negativ-pozitiv, který umožňuje vícenásobné reprodukce fotografického obrazu z jednoho originálu. Tento princip se stal základem všech významných fotografických procesů zhruba od roku 1860 na více než 130 let. Před Talbotovým objevem dominoval proces daguerrotypie a po Talbotově principu přišla po roce 1990 na řadu digitální fotografie. Je považován za jednoho z otců fotografie, spolu s Nicéphorem Niepcem, Louisem Daguerrem, Hippolytem Bayardem a Hérculem Florencem.

James Watt (19. ledna 1736–19. srpna 1819) Skotský mechanik, vynálezce a fyzik – samouk, známý především skrze své vynálezy a vylepšení parních strojů. Watt ve skutečnosti nebyl vynálezcem parního stroje, provedl pouze taková vylepšení, která umožnila jeho průmyslové využití. Zásluhou J. Watta se mohla průmyslová revoluce ve Spojeném království roztočit opravdu na plné obrátky. James Watt se v roce 1755 učil u mechanika T. Morgana v Londýně. Po návratu do Glasgow se stal univerzitním mechanikem. V roce 1759 se dozvěděl o parním stroji Thomase Newcomena, ale prakticky se s ním seznámil až v roce 1763. V roce 1765 sestrojil oddělený kondenzátor páry, čímž stávající konstrukci výrazně vylepšil.V roce 1785 vytvořil vlastní parní stroj – zdroj energie. Mezi další Wattovy objevy a vynálezy patří:dvojčinný parní stroj, nezávislý objev složení vody, upřesnění fyzikálního pojmu práce, zavedení jednotky koňská síla, kterou později nahradil v soustavě SI po něm pojmenovaný watt, odstředivý regulátor, vývěva, setrvačník parního stroje, dvojcestný ventil, přímovod (jednoduchá soustava pák pro zajištění téměř přímočarého pohybu), řešení utěsnění pístu.

T+T T e c h n i k a a t r h 1 – 2 / 2 0 1 9

vyroci_c.indd 4

8.2.2019 13:41:04