Výročí: osobnosti a události techniky 11/2022

4 výroèí Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858–4. října 1947) Německý fyzik, jeden ze zakladatelů kvantové teorie. Zpočátku pracoval na termodynamice, později se začal zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil zákon vyzařování černého tělesa. Pro vysvětlení zákona vyzařování Planck formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoefekt). V roce 1918 získal Nobelovou cenu za fyziku. Henry Cavendish (10. října 1731–24. února, 1810) Britský fyzik a chemik, objevitel vodíku. V letech 1749 až 1753 studoval na univerzitě v Cambridge, avšak nezískal univerzitní diplom. Ve studiu přírodních věd mohl pokračovat díky velkému dědictví; během jeho života byla však publikována jen malá část jeho prací. V roce 1766 publikoval článek „On Factitious Airs”, v němž popsal hustotu „zápalného plynu” z něhož spalováním vzniká voda. Cavendish také v roce 1798 jako první přesně spočítal hmotnost Země pomocí gravitační síly stanovené torzní váhou. Z ní odvodil gravitační konstantu a určil hmotnost Země. Cavendish také do jisté míry určil složení zemské atmosféry. V důsledku své výstředně introvertní povahy často nepublikoval výsledky své práce, a řadu svých závěrů nesděloval ani svým spolupracovníkům. Zanechal po sobě značný majetek, který byl v roce 1871 použit k založení a vybavení ústavu „Cavendish Laboratory” na univerzitě v Cambridge. James Prescott Joule ( 24. prosince–11. října 1889 ) Anglický fyzik. Studoval povahu tepla a objevil její vztah k mechanické práci a energii. To vedlo k teorii zachování energie (První zákon termodynamiky). Spolupracoval s Williamem Thomsonem na vytvoření absolutní teplotní stupnice, provedl pozorování magnetostrikce a našel vztah, nyní nazývaný Jouleův zákon. Zjistil také, že teplo není tekutina, čemu se v jeho době běžně věřilo, ale forma energie. Vysvětlil, že energie nikam nemizí, pouze přechází do jiných podob. Jedná se o jeden ze základních fyzikálních zákonů, který se dnes nazývá Zákon o zachování energie. Ten dal vznik nové vědní disciplíně zvané termodynamika. V roce 1846 objevil jev magnetostrikce, kdy železná tyč mění svoji délku, když je zmagnetizována. Tento jev se nyní používá ve spojení s ultrasonickými zvukovými vlnami. Byl také vynálezce, mezi jeho vynálezy patří například elektrické svařování nebo výtlaková pumpa. Zemřel v chudobě na blíže neurčenou formu degenerace mozku. Evangelista Torricelli (15. října 1608–25. října 1647) Italský fyzik a matematik, znám je především díky vynálezu barometru. Narodil se ve Faenze. Po smrti Galilea v roce 1642, požádal velkovévoda Ferdinando II de' Medici Torricelliho, zda by nepokračoval na Galileově postu velkovévodova matematika a profesora matematiky na Univerzitě v Pise. V této funkci vyřešil spoustu matematických problému doby, např. spočítal plochu a těžiště cykloidy. Vytvořil také několik teleskopů a mikroskopů, některé větší čočky s jeho vyrytým jménem jsou dodnes uchovány ve Florencii. Torricelliho hlavní vynález byl rtuťový barometr, který vzešel z pozorování praktického problému při čerpání vody ze studny. Tento objev mu vysloužil slávu, jednotka Torr se dnes používá při popisu velmi malých tlaků nebo při měření krevního tlaku. Torricelli také zformuloval Torricelliho zákon, vysvětlující rychlost proudění kapaliny z otvoru na boku nádoby. Jde přitom o speciální případ Bernoulliho rovnice. Gustav Robert Kirchhoff (12. března 1824–17. října 1887) Německý fyzik, zabýval se především elektřinou a spektroskopií, profesor fyziky na univerzitě v Heidelbergu. Roku 1847 Kirchhoff rozřešil problém rozvětvení elektrického proudu a definoval dva tzv.Kirchhoffovy zákony. V roce 1859 dokázal zákon o vztahu mezi emisí a absorpcí světla. Spolu s Robertem Bunsenem rozvinuli metodu spektrální analýzy. Touto metodou je možné určit složení hvězd. Pomocí spektrální analýzy objevil dva nové chemické prvky (cesium a rubidium).Kirchhoff dále definoval pojem černého tělesa a ukázal principiální význam úlohy určit jeho spektrum. Při studiu tepelného záření Kirchhoff zjistil, že v každé dutině obklopené stejně teplými tělesy vznikne univerzální záření (záření černého tělesa). Roku 1875 se stal členem Královské společnosti. Otto Wichterle (27. října 1913–18. srpna 1998) Světově proslulý český vědec a vynálezce, zakladatel makromolekulární organické chemie. Proslulý je zejména svými objevy a vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Tyto výsledky vycházely z jeho původní vědecké práce v oblasti hydrogelů. Wichterle se proslavil též objevem umělého polyamidové vlákna - silonu. Začínal v ústavu fy Baťa ve Zlíně, po roce 1948 působil jako vysokoškolský profesor, a po r. 1958 jako vědecký pracovník tehdejší ČSAV. Po listopadu 1989 prof. Wichterle jako nově zvolený prezident ČSAV varoval před nebezpečím tržního zneužívání vědy. Od roku 1963, kdy už byly metody výroby dovedeny téměř k dokonalosti, se zájem o kontaktní čočky a také důvěra v ně zvyšovaly. V roce 1965 byla podepsána licenční smlouva s firmou NPDC, jejímž partnerem se pak v roce 1966 stala firma Bausch & Lomb, jeden z nejvýznamnějších výrobců kontaktních čoček dnešní doby. Díky výnosu federálního soudu v roce 1982, tak NPDC postupně inkasovala desítky milionů dolarů, o které se již nemusela dělit s českou Akademií věd, protože čeští mocipáni se v roce 1977 vzdali veškerých licenčních smluv a české hospodářství tak přišlo přibližně o miliardu devizových korun. Zasloužená úcta Prof. Wichterlemu však mohla být plně projevována až po roce 1989. Roku 1990 byl zvolen presidentem ČSAV, kde setrval do roku 1993. T + T Technika a trh 10–11/2022