Výročí: osobnosti a události techniky 7–8/2023
Výročí v Technika a trh 7–8/2023: osobnosti a události z historie techniky
4
výroèí
TT ++ TT
Technika a trh 7–8/2023
Emil Kolben (1. listopadu 1862–3. července 1943)
Jeden z nejvýznačnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, zakladatel továrny Kolben a spol. a generální ředitel
a hlavní akcionář Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD). Po studiích na gymnáziu a německé technické univerzitě
obdržel roku 1887 dvouleté Gerstnerovo stipendium které mu umožnilo cestovat – nejdříve po Evropě, kde se
seznamoval s průmyslovými podniky, později v USA, kde získal zaměstnání ve firmě Edison Machine Company,
předchůdce dnešního General Electric. S Edisonem osobně spolupracoval a stal se šéfinženýrem ve vývojových
laboratořích firmy ve městě Orange v New Jersey. Po návratu do Evropy pracoval nejdříve jako hlavní inženýr
švýcarské firmy Oerlikon, která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. Po návratu do Prahy ro-
ku 1896 založil malou firmu Kolben a spol., která v době razantního nástupu elektřiny zaznamenala prudký rozvoj.
Kolbenova strategie využívající střídavé napětí byla v protikladu ke Křižíkovu zaměření na stejnosměrný proud; v sou-
boji těchto přístupů nakonec zvítězil Kolbenem prosazovaný třífázový, neboť byl schopen vyjít vstříc potřebám vzni-
kajícího průmyslu. Roku 1911 Kolbena v Praze navštívil jeho dřívější spolupracovník T. A. Edison. 1921 došlo ke spo-
jení firmy s Českomoravskou strojírnou a společnost se přejmenovala na Českomoravská-Kolben; přičleněním továrny
Brettfeld-Daněk pak roku 1927 vznikla Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). Kolben se stal jejím generálním ředite-
lem. V době největšího rozmachu měla 12 tisíc zaměstnanců, vyráběla mj. letecké motory a měla velmi široký sorti-
ment v souladu s dobovým heslem Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu. Po vzniku protektorátu Čechy a Mo-
rava musel Kolben pro svůj židovský původ nejprve odejít z Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD) a později s celou
rodinou povolán do transportu. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena a byl de-
portován do koncentračního tábora Terezín, kde zemřel.
Ferdinand von Zeppelin (8. července 1838–8. března 1917)
Německý konstruktér ztužených vzducholodí. Od roku 1863 působil jako pozorovatel v americké občanské válce,
které se později zúčastnil na straně Severu. Tam také 19. srpna 1865 vzlétl ke svému prvnímu balónovému letu.
Osvědčil se i za prusko-rakouské války, kde působil jako velitel jezdeckého oddílu. V následující válce s Francií
(1870) Francouzi úspěšně používali balóny pro spojení z obležené Paříže. Patent na řiditelnou vzducholoď zís-
kal Zeppelin 31. srpna 1893. První vzducholoď LZ 1 začal stavět v roce 1899 (ve svých 61 letech). Během dal-
ších let své vzducholodě zdokonaloval, ale po katastrofě LZ 4 se zdálo, že jeho projekty končí. Zachránila je ale
lidová sbírka a před první světovou válkou patřily jeho podniky k největším v Německu. Postupně v nich ale ztrá-
cel vliv a stal se spíše národní ikonou. Ke konci života se ještě poměrně úspěšně věnoval konstrukci obřích bom-
bardérů. Byla po něm pojmenována nejslavnější vzducholoď meziválečného období Graf Zeppelin a jeden z největ-
ších létajících strojů všech dob, Graf Zeppelin II.
Guglielmo Marconi (25. dubna 1874–20. července 1937)
Italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik. 2. června 1896 získává patent na bezdrátový telegraf. Ve skutečnosti si ale
stejný vynález patentoval o několik let dříve Nikola Tesla, kterému byl patent na bezdrátové spojení přiznán až krát-
ce po jeho smrti. V roce 1897 zakládá telegrafní společnost a vysílá na vzdálenost 15 km. V roce 1898 realizo-
val první sportovní reportáž spojením z palub lodí a o 3 roky později provedl první transatlantické bezdrátové
spojení. Byl autorem mnoha vynálezů (bezdrátový telegraf, magnetický detektor, duplexní radiotelegrafie, ro-
tační jiskřiště, vodorovná směrová anténa atd.). Pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (provoz zahájilo
v roce 1931). V roce 1909 obdržel společně s Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku. Od roku 1930 byl před-
sedou Italské královské akademie, v roce 1936 se stal členem Papežské akademie věd.
Amedeo Avogadro (9. srpna 1776–9. července 1856)
Italský fyzik, jeden ze zakladatelů fyziky plynů. Jeho objevy umožnily určení relativních atomových hmotností prvků.
Vystudoval práva. Postupně ale opouštěl advokacii a začal se věnovat svému koníčku – fyzice. Nejprve se stal de-
monstrátorem fyziky na turínské univerzitě, později profesorem fyziky ve Vercelli. V roce 1820 se vrátil do Turí-
na jako přednosta nově založené katedry vyšší fyziky. Na ní pracoval až do roku 1850. Nejprve se zabýval elek-
třinou, ale později se věnoval fyzice plynů. Roku 1811 formuloval hypotézu, že ideální plyny obsahují
v objemové jednotce plynu při stejném tlaku a teplotě stejný počet molekul (Avogadrův zákon). Dokázat se ji ale
podařilo až o půl století později na základě kinetické teorie plynů.
William Bradford Shockley (13. února 1910–12. srpna 1989)
Americký fyzik a vynálezce. Spolu s Johnem Bardeenem a Valterem H. Brattainem, objevil tranzistor, za který všichni
získali v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku. Shockleyovy pokusy obchodně využít tento objev vedl ke vzniku
„Silicon Valley” v Kalifornii, které se stalo ohniskem elektrotechnické inovace. Ve svém pozdějším životě, byl
Shockley profesorem ve Stanfordu, a také stal se neochvějným zastáncem eugeniky. V červenci 1961 po vážné
automobilové nehodě si Shockley si vzal několik měsíců na zotavení ze zranění. Jeho firma byla prodána firmě
Levite a on sám přijal místo profesora na Stanford University. Shockleyův poslední patent byl udělen v roce 1968,
za velmi komplikované polovodičové zařízení.
Zemřel v roce 1989 na rakovinu prostaty.
vyroci_c_7-8.qxd 15.8.2023 16:56 Page 4