4

výroèí

Alfred Kastler (3. května 1902–7. ledna 1984)

Francouzský fyzik německého původu. V roce 1966 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za objev a rozvoj optických

metod a studium hertzovských rezonancí v atomech. Studoval v lyceu Bartholdi v Colmar, v Alsasku a potom od roku

1921 na Ecolea Normale Superieure v Paříži. Po studiích, v roce 1926 začal učit fyziku v lyceu v Mulhouse a pak do

roku 1941 na Universitě v Bordeaux. V roce 1952 se vrátil do Ecole Normale Superieure. Spolupracoval s Jeanem

Brosselem na výzkumu v oblasti kvantové mechaniky a spektroskopii. Kastler dokončil teorii laserů a maserů. Po

obdržení Nobelovy ceny v roce 1966 byl prezidentem výboru Institut d‘optique theorique et appliquee. Čtyřicetiletá

práce dvojice Kastler a Brossel ovlivnila mnoho mladých fyziků ve Francii. Po dvojici byly v roce 1994 přejmenovány

laboratoře na Laboratoire Kastler-Brossel.

František Antonín Gerstner (11. května 1795–12. dubna 1840)

Český (resp. rakouský) inženýr, profesor praktické geometrie (geodezie) Polytechnického ústavu ve Vídni a průkopník

stavby železnic v Čechách, Rakousku a Rusku. Byl stavbyvedoucím při budování koněspřežné dráhy České BudějoviceLinec v letech 1825–1828, pod jeho vedením byl realizován severní úsek trati (České Budějovice–Kerschbaum). V letech

1835–1837 byla pod jeho vedením vybudována první ruská železnice (Sankt Petěrburg–Carskoje Selo–Pavlovsk).

Richard Phillips Feynman (11. května 1918–15. února 1988)

Americký fyzik, který patřil k největším fyzikům 20. století. Studoval Massachusettský technologický institut (MIT),

doktorát složil na univerzitě v Princetonu. Během druhé světové války pracoval na vývoji jaderné bomby (projekt

Manhattan). Po skončení války pracoval krátce na Cornellově univerzitě a od roku 1951 až do své smrti působil v Kalifornském technickém institutu (Caltech). V roce 1965 mu byla spolu se dvěma dalšími fyziky udělena Nobelova cena.

Vypracoval techniku popisu reakcí elementárních částic poskytující alternativní náhled na chápání kvantové fyziky

(Feynmanovy diagramy). Velmi významná byla jeho pedagogická činnost, dodnes jsou pro přehlednost a názornost

vysoce ceněné a používané jeho sbírky přednášek a další knihy.

Edsger Wybe Dijkstra (11. května 1930–6. srpna 2002)

Nizozemský informatik. Od roku 1945 studoval obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní

školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. Po ukončení studia pokračoval v práci v

Mathematical Centre až do 1970, kdy přijal pracovní místo ve výzkumu pro Burroughs Corporation v USA. Za necelé

dva roky byl oceněn a získal ACM Turing Award, dále pak AFIPS Harry Goode Memorial Award. Poté se odstěhoval do

Austinu v Texasu, kde byl jmenován předsedou oboru informatiky. Mezi Dijkstrovy nejznámější příspěvky informatice

patří algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu, označovaný dnes jako Dijkstrův algoritmus, a idea semaforu, nástroje pro synchronizaci vícero procesorů a programů. Od 70. let se Dijkstra věnoval formální verifikaci programů.

Alexandre Edmond Becquerel (24. dubna 1820–11. května 1891)

Francouzský fyzik. Od roku 1880 byl předsedou francouzské Akademie věd. Nejprve pracoval se svým otcem v oblasti

elektrochemie, diamagnetismu a paramagnetismu, později sám v oblasti vlivu světla na elektrochemické děje a na

hmotu, přičemž objevil fotoelektrický a fotografický Becquerelův efekt. Pracoval i na fosforescenci, kterou roku 1860

dokázal se svým „fosforoskopem“ na mnohých látkách, zejména sulfidech a dokázal, že ji může neutralizovat infračervené záření, jehož existenci tím dokázal. Roku 1868 vyšla jeho dvojdílná práce „La lumi re, ses causes et ses effets“

(Světlo, jeho příčiny a jeho účinky). Becquerel se společně s Niepcem de Saint-Victorem pokoušel o první barevnou

fotografii, ale nedokázali ji ještě trvale a spolehlivě ustálit. To se poprvé povedlo Gabrieli Lippmannovi v roce 1891.

Karl Schwarzschild

(9. října 1873–11. května 1916)

Německý fyzik a astronom, otec astrofyzika Martina Schwarzschilda. Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl

považován za zázračné dítě. V 16 letech publikoval článek o oběžných drahách. Studoval ve Štrasburgu a Mnichově.

V roce 1896 získal doktorát za práci o teoriích Henriho Poincarého. Od roku 1897 pracoval jako asistent na observatoři ve Vídni. Tam vytvořil formuli pro výpočet optické hustoty fotografického materiálu, která byla významná pro

zpřesnění měření intenzit slabých astronomických zdrojů. Od roku 1901 do roku 1909 byl profesorem na institutu

v Göttingenu.

T+T T e c h n i k a a t r h 5 / 2 0 1 8

vyroci_květen_c.indd 4

14.5.2018 16:10:54